Neutuchající potřeba pořád někam chodit, jezdit a v pozdějším věku cestovat, to bylo jedno z poznávacích znamení už od dětských let. Od starého batohu, pohorek a teplákové soupravy do pohodlného oblečení, a do výbavy přibyl první fotoaparát. Od té doby poznávací znamení číslo dvě. Z prošlapaného okolí se postupem doby vyvinul docela slušný rádius, ale protože pěšími výlety to zase tak daleko nejde, přišla na řadu kombinace s vlaky, nebo autobusy a po získání řidičského průkazu první jízdy vlastním vozidlem, tehdy to byl Trabant 601. Už na škole bylo jasné, že až přijde první automobil, vše se změní. A změnilo. Z cestování se stalo něco, co by se dalo nazvat "cesta je cíl". A tomu odpovídal první a asi už i poslední pracovní cíl. Kulatá lopata, jak se slangově říká volantu náklaďáku mi dělá společnost dodnes. Jen s tím rozdílem, že už neprovází po cestě Evropou, ale provede už jen kolem rodného komína.

Ale touha poznávat, jezdit dál a dál, ta zůstala a s touhou i sen, vyrazit jednou na opravdu dlouhou cestu... A když dlouhá cesta, tak tedy i odpovídající zázemí. A s tím souviselo první rozhodování, co si pro ono odpovídající zázemí pořídit. Obytný přívěs, nebo obytný vůz. Po pravdě řečeno, na tuto otázku neexistuje odpověď. Na tohle si musí každý odpovědět sám. Už jen proto, že každý má své individuální cestovatelské potřeby ze kterých vyplyne vždy jiná odpověď. A co jsem porovnával já?

Pět základních věcí pro výběr