Kapitola čtvrtá, mezi Brennou a Českou Lípou

Z Mimoně do České Lípy nádherné meandry, po Brennou navíc volné na obrovské mokřadní louce. Mezi Brennou a Českou Lípou zase nádherné prostředí rekreačních oblastí Heřmaniček a Vítkova. V této části ukazuje řeka Ploučnice to nejkrásnější, co lze na řece spatřit, tady člověk pochopí posedlost vodáků Ploučnicí. Až na Brennský mlýn a jednu zapomenutou, dnes už také neexistující papírnu, která byla přímo na meandrech kousek za obcí Ralsko - Boreček zde nebyla Ploučnice nikdy nijak výrazně industrializována, v těchto místech je to řeka přesně taková, jaká se po stovky let utvářela.
Romantika ovšem za malý kousek končí a nastane pravý opak. Řeka odkryje svá dávná tajemství a důkazy o jejím průmyslovém využití, jako zásobárna užitkové vody a pro vodní pohon tkalcoven, přádelen, a hlavně kartounek, kterých bylo na Ploučnici v 19. století opravdu hodně. Ale o tom až v dalším díle putování po řece Ploučnici. Kapitola 4 Mezi Brennou a Českou Lípou