Horní Ploučnice

O oficiálním prameni Ploučnice za Osečnou u Janova Dolu, toho bylo napsáno dost a dost. Faktem je, že se jedná o velké, vydatné prameniště, proto dostalo statut oficiálního pramene. Jenže s prameny Ploučnice to není zas až tak jednoduché. Do hlavního prameniště u Janova Dolu ještě přitéká malá říčka, označená jako Horní Ploučnice. Jejím prostřednictvím se veškerá voda z jihozápadního svahu Ještědského hřebene stahuje do hlavního prameniště Ploučnice u Janova Dolu. Ploučnice tak začíná svou pouť ještě daleko před tímto hlavním prameništěm, na jihozápadním svahu Ještědského hřebene, ve výšce zhruba 710 metrů nad mořem.

Pramen Horní Ploučnice

Horní Ploučnice není delší, než nějakých 5km a prakticky se z malé horské bystřiny stihne stát pouze malým potůčkem neškodně bublajícím mezi kameny, listím a trávou. Vraťme se však zpět na jihozápadní svah Ještědu a pojďme se podívat, která z mnoha lagun rozesetých po jihozápadním svahu Ještědského hřebene je ta nejvyšší, s nejvýše položeným pramínkem, což lze považovat za úplný počátek Horní Ploučnice a Ploučnice obecně. Tento nejvyšší bod se nachází pod příjezdovou cestou, zvanou „Dělaná cesta“ k horské chatě v Pláních pod Ještědem, odhadem 30 m od této cesty. Přiznám se, že kdybych neměl GPS souřadnice, asi bych to vůbec nenašel. Malá laguna s pramenem vyvěrajícím přímo ze svahu je nejvýše, ostatní praménky a vodní nitky jsou pod ní. Čili tady začíná svou krátkou pouť Horní Ploučnice, aby se v hlavním prameništi u Janova Dolu smísila s oficiálními prameny Ploučnice a společně doputovaly až do Labe v Děčíně.

Cesta Horní Ploučnice

Dalo by se říci, že prameny Horní Ploučnice také tvoří velké prameniště, protože v těchto místech ze země prosakují jednotlivé praménky, vytvářející malé laguny, a z nich pak proudí vodní nitky po svahu dolů, sbíhající se na lesní cestě cca 200 m od kříže Ediny Winklbauerové, jen malý kousek od Kamene loveckého štěstí. Dál už pokračuje samostatný malý zurčící potůček, který nejprve proteče pod silnicí vedoucí z Hořeních Pasek na Ještěd, pak kolem Hořeních Pasek, Světlé pod Ještědem, a nakonec k hlavnímu prameništi u Janova Dolu.

Hlavní prameniště Ploučnice je prakticky malý rybníček a do něj těsně za Janovým Dolem vtéká Horní Ploučnice. Nejprve se ale rozleje po louce před prameništěm a vytvoří kolem oficiálního prameniště slatiny, které jsou všude kolem.

Souvislosti

Horní Ploučnice v podstatě „sesbírá“ vodu ze značné části jihozápadního svahu Ještědského hřebene a přivede jí do hlavního prameniště u Janova Dolu po zemi, jako potok. Hlavní prameny – to je prakticky také voda z jihozápadního svahu Ještědu, jen s tím rozdílem, že tato voda tam doputovala podzemní cestou. Ať tak, či tak, Ploučnice nepramení jen u Janova Dolu u Osečné, její prameny sahají až na jihozápadní svah Ještědského hřbetu.

Tip na výlet

Pokud se rozhodnete podívat do míst, kde Ploučnice opravdu začíná, čeká vás celodenní, středně náročná, cesta po svahu Ještědského hřbetu. Pěšky od oficiálního pramene Ploučnice za Osečnou u Janova Dolu, po červené turistické značce, směr Janův Důl a dále na Holubník a k Pruskému kříži.

Místo, kterému se říká „U Pruského kříže“ má smutnou a strašidelnou historii. Podle legendy, která praví, že za Prusko – Rakouské války, v roce 1866 zde zemřel mladý pruský rytmistr a byl zde uložen do země. Ale protože byl pochován do nevysvěcené země, nenalezla jeho duše pokoje a mezi lidmi se tradovalo, že v tomto místě straší. Teprve v roce 1903 vyslyšel kněz proseb farníků a vysvětil nešťastníkovi tento zlacený kříž. Od té doby se sem opět vrátil klid a mír…

 

Od Pruského kříže dále po červené turistické značce k dalšímu odpočinkovému místu u kříže Ediny Winkelbauer. Na místě původního kříže už stojí kříž nový, nicméně i toto místo má svou zajímavou historii. Edina Winkelbauer, rozená hraběnka Clam-Gallasová, zde nechala v roce 1935 vztyčit více jak 3 metry vysoký dřevěný kříž. K místu ji poutalo několik krásných let, která s ní zde manžel MUDr. Adolf Winkelbauer a jejich čtyři děti v bývalé rohanské hájovně společně prožili. Krásné díkůvzdání…

U kříže Ediny Winkelbauer se můžete rozhodnout, zda se dát po cestě od kříže dál, dokud nenarazíte na zurčící potůček (Horní Ploučnici) a spokojíte se s tímto cílem, nebo se vydáte podél potůčku vzhůru po svahu, dokud nenarazíte na nejvyšší bod s malou lagunou (pramen Horní Ploučnice). To už je ovšem docela slušný horolezecký výkon a bez přesných GPS souřadnic pramen Horní Ploučnice najdete spíš náhodou, než cíleným vylučováním neustále se větvících a sbíhajících se vodních nitek.

Nebo se od kříže Ediny Winkelbauer dáte dál po červené, a z červené turistické značky sejdete těsně pod Dělanou cestou, dáte se po Dělané cestě, ze které sejdete nějakých 30 m přímo k pramenu Horní Ploučnice. Tato varianta je o dost pohodlnější, ale bez přesných GPS souřadnic, které vám řeknou, kdy z Dělané cesty sejít do lesa k pramenu, to prostě nepůjde.

Pokud půjdete stejnou cestou zpět, můžete U Pruského kříže udělat malou odbočku na žlutou turistickou značku a sejít k Jeřmanské skále. Nejvýše položenému místu pravěkého osídlení Pojizeří, které bylo obýváno již před 6000 lety.

Pokud se rozhodnete dobrodružnou cestu vyzkoušet, přeji hodně štěstí. 😊

Fotografie Horní Ploučnice