Kapitola 5 Česká Lípa

Do České Lípy přitéká Ploučnice z mokřadních luk u Žíznikova, kolem zahrad na předměstí Svárova, přímo pod dvojmostí nového a starého Svárovského mostu, za kterými je široké koryto řeky krásně upravené, byť opět regulované. Ale jak jsme si řekli ve druhé kapitole, regulace řeky má ve městě smysl, v České Lípě dvojnásob, protože řeka v tomto městě neměla jen jedno koryto, ale byla rozvětvená do dvou částí. Jižní koryto řeky je zhruba totožné s dnešním, severní koryto protékalo městskou zástavbou, dnešní Starou Lípou, pod dnešním parkovištěm u nemocnice, zhruba ulicí U kartounky, to je mezi dnešním Narexem a Polydekorem, k Vodnímu hradu, kde stával tzv. Velký mlýn. Ten stál v místech dnešní křižovatky ulic Erbenova X U Vodního hradu, zhruba 150m východně od Kounicova domu, a pokračovalo kolem dnešní kavárny Union, tam stál původně kamenný, později ocelový most přes řeku, po smrti císařovny Alžběty 10. září 1898 přejmenovaný na most císařovny Alžběty (Kaiserin Elisabeth Brücke) a pak zpět do hlavního koryta. Tyto dvě říční větve byly propojené spojovacími kanály.

I zde jsou břehy využívány vodáky, kteří sem po cestě z meandrů doplují. V těchto místech má start i tradiční českolipská Neckyáda, soutěž vodních plavidel všeho druhu a jeden někdy zírá, co všechno plave. První regulace Ploučnice byla v České Lípě v letech 1910–16 a byl během ní postaven i poklopový mostový jez, který nahradil dosavadní funkci říčních stavidel, regulujících průtok vody severním korytem. Druhá fáze regulace koryta Ploučnice proběhla v letech 1918–1920.

Poklopový mostový jez

Za třetím a největším silničním mostem je na řece technická památka, unikátní poklopový mostový jez, od prof. Jana Záhorského (23.6. 1872 Praha Smíchov – 22.10. 1951 Praha), od roku 1909 mimořádným profesorem stavební mechaniky a mostního stavitelství ČVUT Praha. Unikátní proto, že prof. Záhorský pro konstrukci svých poklopových mostových jezů používal svou patentovanou konstrukci s dělenými deskami zavěšenými na slupicích a řetězech, které lze ovládat jednotlivě, pomocí pojezdového kolejového vozíku, pojíždějícího na vrcholu mostní konstrukce. Takových mostů bylo v českých zemích postaveno pouze šest. Z toho jeden na Ploučnici. Škoda, že se nedochovala funkčnost tohoto poklopového jezu, zkonstruovaného během první fáze regulace Ploučnice v České Lípě, v letech 1914–1915 a ve funkčním stavu zachovaného až do roku 1984. Poklopový mostový jez sloužil především pro regulaci vodní hladiny v severním říční větvi, protékající městskou zástavbou a k regulaci přítoku vody do Velkého mlýna, který stál v místech těsně u dnešní zastávky MHD „Erbenova ulice“ cca 150m od Kounicova domu. V roce 1996 byl poklopový mostový jez přebudován na lávku pro pěší.
Nově zbudovaný poklopový mostový jez dokázal zvednout hladinu Ploučnice až k městské říční plovárně, která byla na předměstí České Lípy, dnes přibližně v lokalitě za autobusovou zastávkou u nemocnice směr Mimoň, na začátku dnešní Staré Lípy, existující již před rokem 1900, provozované až do roku 1965, kdy byla z důvodu těžby uranu u Stráže pod Ralskem a nevhodnosti koupání v řece zrušena.

V České Lípě

Samotný průtok řeky městem je rychlý a Ploučnice je v těchto místech opravdu hezky upravená a tvoří krásnou kulisu třeba k přilehlému parku, nebo kostelu svaté Máří Magdalény, kolem kterého protéká v bezprostřední blízkosti, pod jeho stěnou. Podél řeky se dá projít prakticky celý její tok, městským parkem, pod železničním viaduktem až do Dubice, kde Českou lípu opouští. Cestou do České Lípy má ještě přítok za Vlčím dolem v podobě Dobranovského potoka a za Českou Lípou v podobě Šporky a Robečského potoka.

Rekapitulace za Českou Lípou

Proplynutím městem Česká Lípa, necháváme za sebou zhruba první polovinu toku Ploučnice a z blízkého vrchu nad Dubicí lze pozorovat krajinu, jíž se řeka zatím prodrala – od Ještědského hřbetu a Podještědí v dáli, k bližšímu kopci Ralsku a Ralské pahorkatině, až po Českou Lípu. Řeka se zde výrazně mění, velké meandry jsou za Českou Lípou minulostí a počínaje Stružnicí, začíná se řeka pomalu zaklesávat do údolí na severní hranici Českého středohoří, které opustí až těsně před Děčínem.

Česká Lípa vůbec je pro Ploučnici takovým, řekněme zlomovým bodem. Nejen, že opouští Ralskou pahorkatinu a Máchův kraj, je zde zhruba ve své polovině, ale využití řeky se od České Lípy včetně, velice a razantně mění. Ploučnice se od této chvíle stává průmyslově využitou řekou. Nejen jako zdroj užitkové vody pro fabriky postavené na jejích březích, ale také jako zdroj levné energie pro mlýny a později pro malé vodní elektrárny, které se leckde zachovaly dodnes.

Předzvěstí většího využití vody z Ploučnice byla Mimoň, s městskou elektrárnou (Horní mlýn), Dolním mlýnem, městskými lázněmi, a různými dalšími fabrikami, které využívaly vodu z Ploučnice. Už v Mimoni byly pro zásobování některých fabrik vodou z řeky Ploučnice budovány menší přívodní kanály a jeden dlouhý derivační, pro již zmíněný Horní mlýn. S podobnou praxí se setkáme i v Benešově nad Ploučnicí a v Děčíně, ale na to ještě přijde řeč. Česká Lípa byla prvním velkým centrem, soustřeďujícím kartounky, tkalcovny, valchy, přádelny, mlýny, později vodní elektrárny, na toku Ploučnice a toto využití měla řeka až do svého ústí do Labe.

Letecké zopakování třetí, čtvrté a páté kapitoly

Ve třetí a čtvrté kapitole jsme probírali Meandry Ploučnice, nejkrásnější úseky Ploučnice mezi Mimoní a Českou Lípou a už tehdy v koutku duše ležel sen podívat se na tu krásu pěkně shora. A podařilo se. Vznikla tato fotografická video prezentace z přeletu nad Mimoní, Ralskem, Meandry, včetně České Lípy, které byla věnována pátá kapitola, kterou jste právě dočetli.

 

O další cestě naší Ploučnice si řekneme v další kapitole. Kapitola 6 Mezi Českou Lípou a Benešovem nad Ploučnicí

Fotogalerie páté kapitoly