Povídání o Ploučnici

Věci, které jsme zvyklí vídat každý den časem zevšední a buď je přestaneme vnímat úplně, nebo si jen podvědomě uvědomujeme jejich existenci. Prakticky se stanou součástmi našeho života, bez nichž bychom si, ať chceme nebo ne, nedokázali život na určitém místě ani představit. Jednou z takovýchto sounáležitostí s okolím je i řeka protékající mým rodným městem, řeka Ploučnice. Není ničím významná, ani výjimečná. Jen obyčejný potok, řeka, kterých byste našli tisíce. Ale jedno jí už zůstane – její provázanost s mým životem, kam jsme si jako malí kluci chodili hrát, koupat, či „sjíždět“ na neumělých loďkách, nebo lehátkách a před každým splavem se modlit, aby naše plavidla vydržela... Postupem času se stala i inspirací k prvním fotkám, místem prvních toulek...
Už od roku 2005 visela ve vzduchu myšlenka zmapovat její tok od pramene, až k soutoku Ploučnice s Labem. Nakonec se vše, kousek po kousku dalo dohromady a vznikla fotograficko - popisná prezentace řeky Ploučnice, rozdělená na několik dílů, seznamujících postupně s počátkem, středním tokem až po velké finále v Děčíně. Poskládání této prezentace trvalo celých 5 let a světlo světa spatřila v roce 2010, tedy stejný rok vzniku, jako ničivé povodně. Proto obsahuje i část, věnující se těmto nemilým událostem.

Čím více se v průběhu sestavování prezentace blížil Benešov nad Ploučnicí a Děčín, tím více řeka vydávala svědectví let dávných / nedávných a rodila se myšlenka na další pokračování poznávání Ploučnice, tentokrát o malých vodních elektrárnách, které, zejména na jejím dolním toku přibývaly, jako houby po dešti. Tentokrát to již nebyla fotografická prezentace, ale forma dokumentu, dokončeného v roce 2016. Informace, které bylo potřeba zjišťovat, ověřovat a shánět kde se dalo opět vnukly myšlenku dalšího pokračování, dalšího dokumentu, který je v současné době ve fázi příprav.

Pro úplnost je třeba podotknout, že místo, kde začneme naši pouť s Ploučnicí je oficiálně uznaný pramen, řekněme hlavní vydatné prameniště, kam zároveň přitéká říčka Horní Ploučnice, pramenící až na Ještědském svahu a pokud bychom chtěli zjistit, kde opravdu Ploučnice začíná, museli bychom se vypravit téměř do poloviny Ještědského hřebene a z velkého množství prýštících lagun najít tu úplně první, nejvyšší. Pro ty, kteří touží poznat druhý, sice neoficiální, ale opravdu prvotní pramen Ploučnice, mohu již teď prozradit, že se mi ho podařilo najít, ale vezmeme to postupně, hezky jedno po druhém.

Pojďme se tedy podívat na začátek, do kraje Karolíny Světlé, kde začíná pouť řeky Ploučnice.

Ploučnice, kapitola první, od pramene do Stráže pod Ralskem

Tak tedy kousek za obcí Osečná, u Janova Dolu nachází se malý lesní výběžek s mokřady, a rybníkem, v jehož odlehlejší části je tůňka, kde se na dně nachází malé kopečky bílého písku, z nichž pramení na svět křišťálově čistá voda, která tůň naplňuje po okraj, aby jí mohla pod malou lávkou opustit a začít tak první metry pouti řeky zvané Ploučnice.

Ploučnice, kapitola druhá, od Stráže pod Ralskem za Mimoň

 Nejprve malé připomenutí místa, kde jsme v prvním díle naše putování po Ploučnici ukončili, a odkud budeme v tomto druhém díle o řece Ploučnici vycházet na cestu podél řeky, až za Mimoň. Tato minireportáž o vodním díle Horka ve Stráži pod Ralskem, měla být součástí dokumentu o povodních na Ploučnici v roce 2010, který vznikl v roce 2015, k pětiletému „výročí“, dá-li se to tak nazvat, těchto neblahých událostí. Nakonec nebyla do dokumentu zařazena a zůstala takto samostatně.

Ploučnice, kapitola třetí, meandry.

Na soutoku Ploužnického potoka a Ploučnice začínají meandry [1], jedna z nejkrásnějších etap toku řeky. Nevím, jestli jsou sjízdné už odsud, koryto je prakticky až po Boreček, což je jedna ze satelitních obcí spadajících pod obec Ralsko, zarostlé náletovými dřevinami a křovisky, i když jakési stanoviště vodáků zde je, tak s nějakým větším vynaloženým úsilím asi ano. Hlavní stanoviště, odkud se splavují meandry Ploučnice je ovšem až na Borečku. Tady to spíš, než na začátek krásných meandrů vypadá na smetiště a jeden žasne, co všechno voda z města přinese. Sotva se řeka zbaví regulace, musí se tady ještě očistit od zbytků civilizace.
Toto místo se nachází těsně za Mimoní, za ukončenou regulací, avšak po pravé straně řeky (ve směru toku), kde jsou mokřady se sem nedostanete a pokud by jste chtěli vidět, kde meandry Ploučnice opravdu začínají, a překousnete velmi nepohodlnou cestu vším možným, pak jedině přes blízkou část obce Ralska, přes Ploužnici.

Kapitola 4 Mezi Brennou a Českou Lípou

Kousek za Brennou vlévá se do Ploučnice její další významnější přítok v podobě říčky Svitávky, která je sice svou velikostí přibližně poloviční, ale mezi jinými přítoky je to jediný v okolí, většího významu. Ploučnice zde protéká krásnou rekreační obcí Heřmaničky, spadající již pod město Česká Lípa. Zdejším překrásným prostředím vede cyklistická stezka a cesta přes obec je hojně využívána i pěšími turisty. Za mostem, na druhém konci řeky, je další rekreační oblast Vítkov, patřící k Vlčímu Dolu, malé obci mezi Zákupy a Českou Lípou. Tato oblast Českolipska je zasvěcena klidné rekreaci.

Kapitola 5 Česká Lípa

Do České Lípy přitéká Ploučnice z mokřadních luk u Žíznikova, kolem zahrad na předměstí Svárova, přímo pod dvojmostí nového a starého Svárovského mostu, za kterými je široké koryto řeky krásně upravené, byť opět regulované. Ale jak jsme si řekli ve druhé kapitole, regulace řeky má ve městě smysl, v České Lípě dvojnásob, protože řeka v tomto městě neměla jen jedno koryto, ale byla rozvětvená do dvou částí. Jižní koryto řeky je zhruba totožné s dnešním, severní koryto protékalo městskou zástavbou, dnešní Starou Lípou, pod dnešním parkovištěm u nemocnice, zhruba ulicí U kartounky, to je mezi dnešním Narexem a Polydekorem, k Vodnímu hradu, kde stával tzv. Velký mlýn. Ten stál v místech dnešní křižovatky ulic Erbenova X U Vodního hradu, zhruba 150m východně od Kounicova domu, a pokračovalo kolem dnešní kavárny Union, tam stál původně kamenný, později ocelový most přes řeku, po smrti císařovny Alžběty 10. září 1898 přejmenovaný na most císařovny Alžběty (Kaiserin Elisabeth Brücke) a pak zpět do hlavního koryta. Tyto dvě říční větve byly propojené spojovacími kanály.

Kapitola 6 Mezi Českou Lípou a Benešovem nad Ploučnicí

Jak už jsme si řekli v minulé kapitole, za Českou Lípou, prakticky až do samotného Děčína, byl tok již dostatečně velké a vydatné řeky využíván především ke spotřebě užitkové vody a k výrobě elektřiny, popř. k dalším činnostem spojených hlavně s provozem fabrik umístěných přímo u řeky. Řeka se zde mění, meandry, tak jak jsme je poznali na horním toku jsou minulostí, větší spád žene vodu rychleji k labskému cíli a na obzoru se objevuje severní okraj Českého Středohoří. Labe je ale ještě daleko a tak se pojďme podívat, kudy se Ploučnice za Českou Lípou vydává a co všechno jí na cestě ještě čeká.

Kapitola 7 z Benešova nad Ploučnicí do Labe

Benešov nad Ploučnicí, malé městečko na okraji Českého středohoří, které jak již název napovídá, přivítá naší starou známou řeku Ploučnici přítokem od Františkova nad Ploučnicí, aby jí hned zaměstnalo v první fabrice na začátku města, v bývalém Benaru 01. Zde dodnes funguje malá vodní elektrárna MVE Benar 01. Pár metrů za Benarem 01 je další bývalý Benar, tentokrát Benar 03, taktéž s malou vodní elektrárnou MVE Benar 03. Benar 03 byl první fabrikou postavenou Franzem Mattauschem a kromě přádelny zde postupem času byla i sklárna. Ale pojďme dál, vítá nás Benešov nad Ploučnicí.