Věci, které jsme zvyklí vídat každý den časem zevšední a buď je přestaneme vnímat úplně, nebo si jen podvědomě uvědomujeme jejich existenci. Prakticky se stanou součástmi našeho života, bez nichž bychom si, ať chceme nebo ne, nedokázali život na určitém místě ani představit. Jednou z takovýchto sounáležitostí s okolím je i řeka protékající mým rodným městem, řeka Ploučnice. Není ničím významná, ani výjimečná. Jen obyčejný potok, řeka, kterých byste našli tisíce. Ale jedno jí už zůstane – její provázanost s mým životem, kam jsme si jako malí kluci chodili hrát, koupat, či „sjíždět“ na neumělých loďkách, nebo lehátkách a před každým splavem se modlit, aby naše plavidla vydržela... Postupem času se stala i inspirací k prvním fotkám, místem prvních toulek...
Už od roku 2005 visela ve vzduchu myšlenka zmapovat její tok od pramene, až k soutoku Ploučnice s Labem. Nakonec se vše, kousek po kousku dalo dohromady a vznikla fotograficko - popisná prezentace řeky Ploučnice, rozdělená na několik dílů, seznamujících postupně s počátkem, středním tokem až po velké finále v Děčíně. Poskládání této prezentace trvalo celých 5 let a světlo světa spatřila v roce 2010, tedy stejný rok vzniku, jako ničivé povodně. Proto obsahuje i část, věnující se těmto nemilým událostem.
Čím více se v průběhu sestavování prezentace blížil Benešov nad Ploučnicí a Děčín, tím více řeka vydávala svědectví let dávných / nedávných a rodila se myšlenka na další pokračování poznávání Ploučnice, tentokrát o malých vodních elektrárnách, které, zejména na jejím dolním toku přibývaly, jako houby po dešti. Tentokrát to již nebyla fotografická prezentace, ale forma dokumentu, dokončeného v roce 2016. Informace, které bylo potřeba zjišťovat, ověřovat a shánět kde se dalo opět vnukly myšlenku dalšího pokračování, dalšího dokumentu, který je v současné době ve fázi příprav.
Pro úplnost je třeba podotknout, že místo, kde začneme naši pouť s Ploučnicí je oficiálně uznaný pramen, řekněme hlavní vydatné prameniště, kam zároveň přitéká říčka Horní Ploučnice, pramenící až na Ještědském svahu a pokud bychom chtěli zjistit, kde opravdu Ploučnice začíná, museli bychom se vypravit téměř do poloviny Ještědského hřebene a z velkého množství prýštících lagun najít tu úplně první, nejvyšší. Pro ty, kteří touží poznat druhý, sice neoficiální, ale opravdu prvotní pramen Ploučnice, mohu již teď prozradit, že se mi ho podařilo najít, ale vezmeme to postupně, hezky jedno po druhém.
Pojďme se tedy podívat na začátek, do kraje Karolíny Světlé, kde začíná pouť řeky Ploučnice.
- Podrobnosti
-
Kategorie: Povídání o Ploučnici
-
Zveřejněno: 15. 2. 2019 13:47
-
Napsal Správce
-
Zobrazení: 585
Na soutoku Ploužnického potoka a Ploučnice začínají meandry [1], jedna z nejkrásnějších etap toku řeky. Nevím, jestli jsou sjízdné už odsud, koryto je prakticky až po Boreček, což je jedna ze satelitních obcí spadajících pod obec Ralsko, zarostlé náletovými dřevinami a křovisky, i když jakési stanoviště vodáků zde je, tak s nějakým větším vynaloženým úsilím asi ano. Hlavní stanoviště, odkud se splavují meandry Ploučnice je ovšem až na Borečku. Tady to spíš, než na začátek krásných meandrů vypadá na smetiště a jeden žasne, co všechno voda z města přinese. Sotva se řeka zbaví regulace, musí se tady ještě očistit od zbytků civilizace.
Toto místo se nachází těsně za Mimoní, za ukončenou regulací, avšak po pravé straně řeky (ve směru toku), kde jsou mokřady se sem nedostanete a pokud by jste chtěli vidět, kde meandry Ploučnice opravdu začínají, a překousnete velmi nepohodlnou cestu vším možným, pak jedině přes blízkou část obce Ralska, přes Ploužnici.
- Podrobnosti
-
Kategorie: Povídání o Ploučnici
-
Zveřejněno: 26. 2. 2019 8:35
-
Napsal Jaromír M.
-
Zobrazení: 549
Do České Lípy přitéká Ploučnice z mokřadních luk u Žíznikova, kolem zahrad na předměstí Svárova, přímo pod dvojmostí nového a starého Svárovského mostu, za kterými je široké koryto řeky krásně upravené, byť opět regulované. Ale jak jsme si řekli ve druhé kapitole, regulace řeky má ve městě smysl, v České Lípě dvojnásob, protože řeka v tomto městě neměla jen jedno koryto, ale byla rozvětvená do dvou částí. Jižní koryto řeky je zhruba totožné s dnešním, severní koryto protékalo městskou zástavbou, dnešní Starou Lípou, pod dnešním parkovištěm u nemocnice, zhruba ulicí U kartounky, to je mezi dnešním Narexem a Polydekorem, k Vodnímu hradu, kde stával tzv. Velký mlýn. Ten stál v místech dnešní křižovatky ulic Erbenova X U Vodního hradu, zhruba 150m východně od Kounicova domu, a pokračovalo kolem dnešní kavárny Union, tam stál původně kamenný, později ocelový most přes řeku, po smrti císařovny Alžběty 10. září 1898 přejmenovaný na most císařovny Alžběty (Kaiserin Elisabeth Brücke) a pak zpět do hlavního koryta. Tyto dvě říční větve byly propojené spojovacími kanály.