Promo akce
Podpořte pokus o zápis do České knihy rekordů

Podpořte pokus o zápis do České knihy rekordů!

Blížící se třetí setkání historických kočárků v Mimoni bude usilovat o zápis do České knihy rekordů.
Pokus proběhne ve spolupráci s Agenturou Dobrý den z Pelhřimova. K realizaci je potřeba částka přesahující 10.000,- Kč.
Podpořte pokus, a buďte u toho.
Přispět můžete jakoukoliv drobnou finanční částkou poslanou na účet 0927626359/0800 a do zprávy pro příjemce prosím napište slovo "kočárky". Moc děkujeme a v květnu se těšíme na viděnou Spolek historie Mimoňska

Svázaná Ploučnice

Poslední dobou neustále skloňované téma klimatické změny, plní snad veškerá dostupná média. Nemá smysl znovu rozebírat dokola omílaná témata o vlivu činnosti člověka na tyto již probíhající změny, od toho tento článek není. Smyslem článku je poukázat na naše místní témata, která by dokázala zlepšit když ne místní klima, pak stav spodních a povrchových vod zcela určitě.

Jedním z takových témat je naše řeka Ploučnice. Řeka neodmyslitelně patřící k našemu městu, existující v dobách, kdy ještě zdaleka nebylo ani vidu, ani slechu po Nimms, Niemes, natož po Mimoni. Člověku sloužila od pradávna jako zásobárna vody, později roztáčela žentoury, vodní kola mlýnů, pil a od 19. století roztáčela třeba vodní turbíny v průmyslových podnicích, které kolem Ploučnice rostly ve století páry jako houby po dešti. V malých vodních elektrárnách roztáčí turbínové rotory dodnes.

Krátce o jedinečné Ploučnici

Řeka Ploučnice je jedinečná svým velmi vydatným prameništěm, které umožňovalo využití jejího toku prakticky a vlastně doslova od jejího hlavního pramene u Janova Dolu, kde přímo u pramenů stojí dnes již bývalý Jenišovský mlýn. (Ploučnice má prameny dva, o druhém pramenu byl článek Horní Ploučnice pozn. aut.). A Ploučnice byla jedinečná i v meandrování, které dnes v plné kráse předvádí již jen mezi Mimoní a Českou Lípou. Dříve to bylo prakticky od pramene, po celý horní a střední tok, až za Českou Lípu.

Ploučnice a průmysl

Dlužno podotknout, že snahy o industriální využití Ploučnice se datovaly již s prvními mlýny, doložené jsou z přelomu 16 - 17 století, v Mimoni byl mlýn již v roce 1620. Tyto snahy vyvrcholily na přelomu 19 a 20 století a relativně intenzivně pokračovaly ještě po vzniku ČSR, tedy po roce 1918 za tzv. První republiky. Jen pro ilustraci: Na Ploučnici byly mlýny od samého pramene, v Mimoni využívala vodu z Ploučnice městská elektrárna s lázněmi (dnešní Compaq), městské lázně, dříve papírna a fabrika na zpracování kůže (dnešní areál také již bývalého OPMP), městská jatka, dříve fabrika na zpracování dřevitého octa (dnešní Váša) a další dnes již neexistující firmy. V České Lípě bylo fabrik podél řeky ještě o poznání více a ve Františkově nad Ploučnicí a Benešově nad Ploučnicí vznikla v 19 století celá obrovská průmyslová zóna s tkalcovnami a přádelnami bavlny, největšími svého druhu v tehdejším Rakousko - Uhersku. A dokonce i s dělnickou kolonií v Terezínském údolí, na kterou se můžete jet podívat dodnes.

K vrcholným záměrům vedoucích k lepšímu využití Ploučnice patřila nejprve výstavba přiváděcích kanálů a náhonů pro pohon turbín, vyrábějící energii pro chod fabrik, či pro užitkovou vodu do výroby, což bylo nutně spojeno se stavbou jezů, které jako první ovlivnily tok Ploučnice. Jako další krok, který velmi ovlivnil tok řeky Ploučnice byla jeho regulace.

Regulace dobrá a špatná

Jak již bylo zmíněno výše, Ploučnice prakticky od pramene až za Českou Lípu neustále meandrovala. A právě meandrování způsobovalo ve městech časté povodně. A nemuselo to být zrovna jen při jarním tání. Stačily delší vydatnější deště a řeka ochotně vystupovala z břehů. Proto byly snahy Ploučnici ve městech spoutat do pokud možno co nejrovnějšího koryta s minimálními rádiusy, aby většina nadbytečné vody mohla rychle odtéct a nepáchala zbytečné škody.

Takovéto regulaci lze rozumět, má svůj účel, je naprosto v pořádku, protože slouží, jako protipovodňová ochrana. Bohužel, v 80 letech 20 století přišla další regulace, tentokrát mezi Stráží pod Ralskem a Mimoní, která sice také plnila nějaký účel, tehdy to bylo primárně kvůli chemické těžbě uranu ve Stráži pod Ralskem, a účel byl ve zrychleném a pokud možno co nejpřímějším odtokem vody z polí chemické těžby. Zrychleném proto, aby se takto kontaminovaná voda nikde "nezdržovala" a co nejpřímějším proto, aby se v ostrých zatáčkách, které by bez regulace v toku Ploučnice byly, neusazoval radioaktivní sediment.

Jenže tento účel už dávno pominul a regulované koryto řeky Ploučnice, která je touto regulací svázaná od Stráže pod Ralskem až za Mimoň, je v dnešní době velice diskutabilní, protože a na to nezapomínejme, toto regulované koryto, doku se zpět nezmeandruje, bude pořád sloužit, jako odváděcí kanál, dnes už sice z pohledu radiačního čisté vody, ale pořád jako odváděcí kanál ze Stráže pod Ralskem za Mimoň.

Čili ještě jednou si to zrekapitulujme:
Regulované koryto řeky Ploučnice mezi Stráží pod Ralskem a Mimoní mělo a dokud zůstane regulované, tak bude mít, jediný účel. Rychlý odvod vody od Stráže pod Ralskem za Mimoň.
Co to znamená? Čím více vody, tím rychlejší odtok. Čím rychlejší odtok, tím více a rychleji se veškerá voda od Stráže pod Ralskem dostane do Mimoně. Ostatně vidíme to při každém delším, vydatnějším dešti. Z toho jasně vyplývá, že regulované koryto řeky Ploučnice mezi Stráží pod Ralskem a Mimoní neslouží jako protipovodňová ochrana, ale je tomu přesně naopak.

Proč meandry

Je to vlastně úplně stejná otázka, jako kdybychom se zeptali jak zadržet vodu v krajině? Meandry jsou jedním ze způsobů, jak nenechat vodu bezcenně odtéci, jak jí zadržet v krajině a v době sucha jí využít. Meandry jsou jedním z přírodních mechanismů, které jsou vyzkoušené tisíciletími a součástí oběhu vody v půdě a krajině. Meandry dokáží Ploučnici vrátit její původní tvář a zároveň svou podstatou, kterou je zpomalování toku a rozliv v lukách, fungovat jako částečná protipovodňová ochrana Mimoně. Už z logiky věci: co se v lukách nad Mimoní rozleje, to do města nepřiteče. Voda se po opadnutí vsákne do země, kde je jí zatraceně potřeba.

Proč je sucho i když prší

Proč je nedostatek spodní vody, když je prakticky od prosince období dešťů? Protože voda, která naprší se nikam nevsákne, pouze steče bez užitku do kanalizace. Protože máme nesmyslně regulovanou řeku, která místo toho, aby své okolí zásobovala dešťovou vodou, tak velkou většinu dešťových srážek odnese. Ale za to řeka nemůže. Člověk jí mezi Stráží pod Ralskem a Mimoní spoutal, protože potřeboval. Teď, když už to nepotřebuje, je nejvyšší čas shodit Ploučnici okovy a nechat jí normálně žít. Užitek z toho budeme mít všichni.