Psychologie vztahu

Říká se jaký pán, takový krám. Něco na tom určitě bude a ve výchově našich domácích mazlíčků to zřejmě bude platit dvojnásob. Někdy je až s podivem, jak někteří dokáží toto pořekadlo dodržet doslova a ke svým čtyřnohým kamarádům se opravdu chovají, jako kdyby to opravdu byl jen nějaký krám. Věc, se kterou si může majitel dělat co se mu zlíbí. A když ho "ta věc" omrzí, tak jí prostě někde nechat, zahodit, nebo pro jistotu přivázat, aby se nemohla vrátit zpět domů. Čeho všeho jsou někteří majitelé schopni, nemá smysl popisovat a není to ani účelem tohoto článku. Mělo by to být spíše malé zamyšlení nad tím, proč mít / nemít svého domácího čtyřnohého mazlíčka, nebo pořádného mazla.

Pes není věc, ani hračka

V první řadě je potřeba mít na paměti, že pes, nebo jiný domácí mazel, je živé zvíře, které vyžaduje péči, výchovu a pozornost. Není to hračka, která se koupí dětem třeba pod stromeček a když omrzí, skončí v lepším případě v útulku. Mít psa je především velký závazek a odpovědnost. Pokud si pořídím pejska od štěněte, můžu mít výhodu v základní výchově, ale na druhou stranu to je, hlavně zpočátku, starost prakticky na plný úvazek a závazek minimálně na 12 let. Nelze opomenout fakt, že o výchově psa by si opravdu měl budoucí majitel alespoň základní věci zjistit. Možná by se tím předešlo extrémům v podobě rozmazlených neposlušných rozcapenců, nebo naopak nezvladatelných agresorů.

Nastavit mantinely můžeme po dobrém

Není cílem rozebírat zde výchovu psů, od toho jsou jiné odborné servery. Dovolím si jen malou poznámku, že nastavit pejskovi meze je určitě lepší po dobrém. Po zlém se nedosáhne vůbec ničeho. Maximálně toho, že se pes začne bát vlastního majitele. A to už asi nebude to, co bychom chtěli. Pes je především kamarád a často jediný věrný přítel, který vás nikdy nezradí, a proto si hrubé zacházení nezaslouží. Byť to občas může zaskřípat, úplně stejně jako v každém jiném vztahu a výchovná lehká ťafka není nic proti ničemu, pokud přijde hned po činu, aby pes věděl proč. Ale bezhlavé bití třeba za neuposlechnutí banálního příkazu je prostě za čarou a takový majitel by měl spíše sám vyhledat nejbližší psychologickou poradnu.

Týrání zvířete, co s tím?

Co vlastně vede člověka - majitele pejska, nebo jiného zvířete k tomu, aby mu ubližoval? Podle mého názoru to je nezvládnuté ego, sebestřednost a asi i neustálá patologická potřeba něco si dokazovat. Podle názoru odborníků to je devět aspektů, sepsaných v knize Cruelty to animals and interpersonal violence. Zvířata většinou nejsou týrána proto, že by byla nebezpečná, ale z vlastní motivace agresora, z jeho vlastních postojů:

  1. Ovládnout zvíře
  2. Pomstít se zvířeti
  3. Uspokojit předsudky o druhu a rase
  4. Vyjádření vlastní agrese na zvířeti
  5. Posílit vlastní agresivitu
  6. Šokovat lidi pro zábavu
  7. Pomstít se jinému člověku
  8. Přesunutí odporu a nepřátelství z člověka na zvíře
  9. Více nespecifikovaný sadismus

Kolik z těchto bodů je společných i pro mezilidské vztahy, raději ani nedomýšlet.

Co udělat, když jsme svědky týrání zvířat, nebo zvířete, psa, svým majitelem? Prudší povahy by to asi vyřešily hned na místě, ale ne vždy je takový způsob řešení možný. Státní veterinární správa popisuje, jakým způsobem oznámit týrání zvířat a v dnešní době se hodně diskutuje i o hojně využívané možnosti publikování příspěvků o takovémto chování na sociálních sítích, zejména "rychlých průběhů týrání", kdy je do několika minut po všem, které jistě chování a postoje majitelů týraných zvířat nezmění, ale v některých případech mohou být na začátku policejního vyšetřování.

Radost na závěr 

Domácí mazlíčci, ať už to je voříšek z útulku, nebo pejsek s PP máme pro radost a když jim stejnou měrou jejich lásku a věrnost oplatíme, budou s námi šťastní a to je to nejlepší, co jim můžeme dát.