Vyúčtování za teplo, aneb od zúčtovací jednotky k radiátoru

Seznam článků

Cestu tepla z Hradčan do domů jsme si popsali v článku Od výroby tepla k vyúčtování. Řekli jsme si, co je zúčtovací jednotka, a proč si tento pojem máme pamatovat. V tomto článku se podíváme na to, jakým způsobem se teplo dodané a změřené na patce domu rozúčtuje na jednotlivé bytové jednotky v domě. A protože cílem bylo dosáhnout co možná nejvyšší míry porozumění tomu, jakým způsobem je na vyúčtování rozepsaná spotřeba, jaké jsou návaznosti jednotlivých výpočtů, a co která veličina / pojem na vyúčtování vlastně znamená, vysvětlíme si vše postupně po částech. V této první části se zaměříme na vyúčtování za teplo, v další části, která bude opět v samostatném článku se zaměříme na vyúčtování za teplou užitkovou vodu (TUV).

 Začínáme na patce zúčtovací jednotky

Nejprve si osvěžíme paměť z minula a zopakujeme si definici zúčtovací jednotky. Tento termín označuje objekt, za který se vyúčtování tepla provádí. Může to být dům, blok, nebytový prostor apod. Pro naše účely zůstaneme u domu. Každá zúčtovací jednotka má jeden hlavní přívod tepla z výtopny (patici), kde je nainstalovaný kalorimetr, který slouží k měření tepla dodaného z výtopny do zúčtovací jednotky, pro nás tedy do domu.

Obrázek 1: Naměřené vstupní hodnoty na patce domu (zúčtovací jednotky) na vyúčtování.

Celkové teplo dodané do domu se jako první rozdělí na dvě části:

Na základní složku tepla a na spotřební složku tepla

Tyto dvě složky pak dále slouží pro rozdělení do jednotlivých bytových jednotek v domě. Určují se poměrově na základě tří parametrů:

Parametr 1:
Fyzikální podstata šíření tepla, které se vždy šíří z teplejšího prostředí do chladnějšího.
Z této fyzikální podstaty šíření tepla dochází při rozdílných teplotách sousedních bytů k přestupu tepla stěnami.
Tento parametr je součástí základní složky celkových nákladů na teplo.

Parametr 2:
Vertikální systém stoupaček, kdy je jednou stoupací trubkou vytápěno hned několik místností umístěných nad sebou.
Tento parametr je také součástí základní složky celkových nákladů na teplo.

Parametr 3:
Poloha bytu, která velmi ovlivňuje energetickou náročnost při jeho vytápění.
Tento parametr je součástí spotřební složky tepla, jako jeden z koeficientů výpočtové korekce, zohledňující tepelné ztráty jednotlivých místností (polohu bytu).

V praxi to znamená, že dodavatelem fakturovaná spotřeba tepla za celý dům je rozdělena mezi jednotlivé byty poměrově dle naměřených hodnot při použití daných měřících metod. O tom si povíme dále. Nejprve si vysvětlíme, jak se celkové dodané teplo do domu dělí.

Vidíme, že nám přibyly další položky ve vyúčtování za teplo, a to základní složka z celkových nákladů za teplo a spotřební složka z celkových nákladů za teplo. Nejsou to ledajak nazvané a určené složky, každá z těchto složek má přesnou definici ve vyhlášce 269/2015 Sb., podle které se celé vyúčtování řídí.

Pro naši potřebu bude stačit vědět, že základní složka je ve výši 40 % z celkových nákladů za dodané teplo a je spojena se započitatelnou podlahovou plochou bytu. Bere se zde v úvahu i fakt, že byt je vytápěn prostupem tepla z okolních bytů, viz Parametr 1, nebo stoupačkami, viz Parametr 2. V této složce jsou také zahrnuty náklady na vytápění společných prostor.

Tuto základní složku dodaného tepla zaplatíme vždy. I kdybychom vůbec netopili. Jedná se o fixní, pevnou položku.

Spotřební složka je ve výší 60 % z celkových nákladů na vytápění za dodané teplo a rozpočítává se dle hodnot odečtených z měřičů tepla na radiátorech s použitím výše zmíněných korekčních koeficientů, viz Parametr 3.

Spotřební složku dodaného tepla můžeme přímo ovlivnit používáním radiátorů v bytě.

Obrázek 2: Rozdělení celkového množství dodaného tepla na základní a spotřební složku na vyúčtování:

Po rozdělení celkového dodaného tepla na základní složku a na spotřební složku se podle takto určených složek provede jeho poměrové rozdělení.