Vyúčtování za teplo, aneb od zúčtovací jednotky k radiátoru

Podrobnosti

Kategorie: Město

Zveřejněno: 7. 4. 2020 10:22

Napsal Správce

Zobrazení: 1699

Cestu tepla z Hradčan do domů jsme si popsali v článku Od výroby tepla k vyúčtování. Řekli jsme si, co je zúčtovací jednotka, a proč si tento pojem máme pamatovat. V tomto článku se podíváme na to, jakým způsobem se teplo dodané a změřené na patce domu rozúčtuje na jednotlivé bytové jednotky v domě. A protože cílem bylo dosáhnout co možná nejvyšší míry porozumění tomu, jakým způsobem je na vyúčtování rozepsaná spotřeba, jaké jsou návaznosti jednotlivých výpočtů, a co která veličina / pojem na vyúčtování vlastně znamená, vysvětlíme si vše postupně po částech. V této první části se zaměříme na vyúčtování za teplo, v další části, která bude opět v samostatném článku se zaměříme na vyúčtování za teplou užitkovou vodu (TUV).

 Začínáme na patce zúčtovací jednotky

Nejprve si osvěžíme paměť z minula a zopakujeme si definici zúčtovací jednotky. Tento termín označuje objekt, za který se vyúčtování tepla provádí. Může to být dům, blok, nebytový prostor apod. Pro naše účely zůstaneme u domu. Každá zúčtovací jednotka má jeden hlavní přívod tepla z výtopny (patici), kde je nainstalovaný kalorimetr, který slouží k měření tepla dodaného z výtopny do zúčtovací jednotky, pro nás tedy do domu.

Obrázek 1: Naměřené vstupní hodnoty na patce domu (zúčtovací jednotky) na vyúčtování.

Celkové teplo dodané do domu se jako první rozdělí na dvě části:

Na základní složku tepla a na spotřební složku tepla

Tyto dvě složky pak dále slouží pro rozdělení do jednotlivých bytových jednotek v domě. Určují se poměrově na základě tří parametrů:

Parametr 1:
Fyzikální podstata šíření tepla, které se vždy šíří z teplejšího prostředí do chladnějšího.
Z této fyzikální podstaty šíření tepla dochází při rozdílných teplotách sousedních bytů k přestupu tepla stěnami.
Tento parametr je součástí základní složky celkových nákladů na teplo.

Parametr 2:
Vertikální systém stoupaček, kdy je jednou stoupací trubkou vytápěno hned několik místností umístěných nad sebou.
Tento parametr je také součástí základní složky celkových nákladů na teplo.

Parametr 3:
Poloha bytu, která velmi ovlivňuje energetickou náročnost při jeho vytápění.
Tento parametr je součástí spotřební složky tepla, jako jeden z koeficientů výpočtové korekce, zohledňující tepelné ztráty jednotlivých místností (polohu bytu).

V praxi to znamená, že dodavatelem fakturovaná spotřeba tepla za celý dům je rozdělena mezi jednotlivé byty poměrově dle naměřených hodnot při použití daných měřících metod. O tom si povíme dále. Nejprve si vysvětlíme, jak se celkové dodané teplo do domu dělí.

Vidíme, že nám přibyly další položky ve vyúčtování za teplo, a to základní složka z celkových nákladů za teplo a spotřební složka z celkových nákladů za teplo. Nejsou to ledajak nazvané a určené složky, každá z těchto složek má přesnou definici ve vyhlášce 269/2015 Sb., podle které se celé vyúčtování řídí.

Pro naši potřebu bude stačit vědět, že základní složka je ve výši 40 % z celkových nákladů za dodané teplo a je spojena se započitatelnou podlahovou plochou bytu. Bere se zde v úvahu i fakt, že byt je vytápěn prostupem tepla z okolních bytů, viz Parametr 1, nebo stoupačkami, viz Parametr 2. V této složce jsou také zahrnuty náklady na vytápění společných prostor.

Tuto základní složku dodaného tepla zaplatíme vždy. I kdybychom vůbec netopili. Jedná se o fixní, pevnou položku.

Spotřební složka je ve výší 60 % z celkových nákladů na vytápění za dodané teplo a rozpočítává se dle hodnot odečtených z měřičů tepla na radiátorech s použitím výše zmíněných korekčních koeficientů, viz Parametr 3.

Spotřební složku dodaného tepla můžeme přímo ovlivnit používáním radiátorů v bytě.

Obrázek 2: Rozdělení celkového množství dodaného tepla na základní a spotřební složku na vyúčtování:

Po rozdělení celkového dodaného tepla na základní složku a na spotřební složku se podle takto určených složek provede jeho poměrové rozdělení.

Základní složka 40 %:
Poměrové rozdělení nákladů za dodané teplo ze základní složky tepla se provede takto:
Základní složka tepla vyjádřená v Kč se vydělí celkovým počtem vytápěných m² v zúčtovací jednotce (domu) (najdete na vyúčtování, viz. výpočet dále). Takto se určí náklady na 1 m² vytápěné plochy v zúčtovací jednotce (domu) a následně se náklady za 1 m² vytápěné plochy v zúčtovací jednotce (domu) vynásobí plochami jednotlivých bytových jednotek. Tím se určí náklady na vytápěnou plochu v konkrétních bytových jednotkách.

Postup výpočtu:

1. Krok 1
   Výpočet základní složky tepla ve výši 40 % z celkově dodaného tepla
   Postup:
   Dodané teplo celkem (GJ) x 40 % = základní složka (GJ)
   
   
   
2. Krok 2
   Výpočet převodu základní složky dodaného tepla na Kč
   Postup:
   Základní složka (GJ) x cena za 1 GJ (Kč) = základní složka tepla vyjádřená v Kč
   
   
   
3. Krok 3
   Výpočet ceny 1 m² vytápěné plochy zúčtovací jednotky (domu)
   Postup:
   Základní složka tepla vyjádřená v Kč
   /
   celkovým počtem m² vytápěné plochy v zúčtovací jednotce
   =
   cena za 1 m² vytápěné plochy zúčtovací jednotky (domu)
   
   
   
   
4. Krok 4
   Výpočet nákladů na vytápění bytu podle jeho výměry
   Postup:
   Výměra bytu
   x
   cena za 1 m² vytápěné plochy zúčtovací jednotky (domu)
   =
   náklady na vytápění bytu podle jeho výměry
   
   
   

Spotřební složka 60%:
Podobné poměrové rozdělení se provede i ze spotřební složky tepla vyjádřené v Kč, která se vydělí naměřenými hodnotami ze všech měřidel na radiátorech, které jsou v zúčtovací jednotce (domu). Výsledkem je cena za 1 poměrový dílek na měřidle radiátoru. Tato výsledná cena 1 dílku se vynásobí s podle koeficientů přepočtenou spotřebou na jednotlivých radiátorech v konkrétní bytové jednotce, čímž dostaneme výsledné náklady na vytápění bytu podle používání radiátorů.

Postup výpočtu:

1. Krok 1
   Výpočet spotřební složky tepla ve výši 60 % z celkově dodaného tepla
   Postup:
   Dodané teplo celkem (GJ) x 60 % = spotřební složka (GJ)
   
   
   
   
2. Krok 2
   Výpočet převodu spotřební složky dodaného tepla na Kč
   Postup:
   Spotřební složka (GJ) x cena za 1 GJ (Kč) = spotřební složka tepla vyjádřená v Kč
   
   
   
   
3. Krok 3
   Výpočet ceny za 1 poměrový dílek na měřidlech všech radiátorů v zúčtovací jednotce (domu)
   Postup:
   Spotřební složka tepla vyjádřená v Kč
   /
   naměřené hodnoty celkem ze všech měřidel na radiátorech, které jsou
   v zúčtovací jednotce (domu)
   =
   cena za 1 poměrový dílek na měřidlech všech radiátorů v zúčtovací jednotce (domu)
   
   
   
   
4. Krok 4
   Výpočet výsledných nákladů na vytápění bytu používáním radiátorů
   Postup:
   Přepočtený počet dílků na měřidlech jednotlivých radiátorů
   (přepočet podle koeficientů), odečty měřidel v konkrétním bytě (* přepočet vysvětlíme dále)
   x
   cena za 1 poměrový dílek v zúčtovací jednotce (domu)
   =
   výsledné náklady na vytápění bytu používáním radiátorů
   
   
   
   

Ve čtvrtém kroku našeho výpočtového maratonu jsme narazili na pojem „koeficienty“.
Po zúčtovací jednotce, základní složce tepla, a spotřební složce tepla jsou koeficienty čtvrtým důležitým parametrem, který zásadním způsobem ovlivňuje naše náklady na vytápění bytu.

Jakým způsobem dokáží přepočtové koeficienty ovlivnit výslednou cenu?

V první řadě si řekněme, že každý radiátor v bytě má své koeficienty. To znamená, že každý radiátor v bytě má svou přepočtenou (korigovanou) spotřebu podle svých korekčních koeficientů. Korekční koeficienty existují proto, že radiátory mohou být umístěny v různých místnostech s různým přestupem tepla, na různých místech, různých světových stranách a mohou mít různý výkon.

Jakým způsobem se tedy jednotlivé koeficienty pro jednotlivé radiátory stanovují?

Koeficienty, resp. jejich číselné stanovení (jejich konkrétní hodnota na vyúčtování) je určené tím, pro jaký parametr je koeficient určený.
A jaké parametry jsou v konkrétním vyúčtování zohledněny, můžete zjistit z rozpisu odečtů měřidel z jednotlivých radiátorů v bytě na vyúčtování. Viz obrázek.

Na tomto konkrétním vyúčtování vidíme, jaké parametry se na něm objevily:

A teď si ilustračně ukážeme, jak jsou určené hodnoty koeficientů.

Koeficient polohy

Tento koeficient určuje polohu místnosti v bytě, s největší pravděpodobností se jedná o počet stěn, které jsou vnější, tj. sousedí buď přímo s venkovním prostředím, nebo třeba s domovní nevytápěnou chodbou, protože pokud se opět podíváme na obrázek, mají místnosti, s jednou venkovní stěnou,
(kuchyň, chodba, ložnice, koupelna, záchod) a radiátory v nich umístěné, stejný koeficient polohy 0,7
a místnosti se dvěma vnějšími stěnami
(v tomto případě obývací pokoj) a radiátory v něm umístěné, stejný koeficient polohy 0,5

Koeficient světové strany

Tento koeficient určuje polohu radiátoru, na jaké světové straně je umístěn.

Radiátory v tomto vyúčtování mají orientaci:

• na sever
  (dva radiátory v kuchyni, jeden na chodbě a dva v obývacím pokoji),
  koeficient pro severní stranu je 0,9
• na východ
  (jeden radiátor v obývacím pokoji, jeden radiátor v ložnici)
  koeficient pro východní stranu je 0,95
• na západ
  (jeden radiátor v koupelně)
  koeficient pro západní stranu je 1,00
• sice na východ, ale…
  (jeden radiátor na toaletě)
  z neznámých důvodů určený koeficient 1,05. Nepoužíváme jej, takže je to jedno. ALE!

Koeficient výkonu

Obecně platí, že 1 kW výkonu odpovídá koeficientu 1,00. Takže radiátor o výkonu 1,36 kW bude mít koeficient 1,36, a naopak radiátor o výkonu 0,95 kW bude mít koeficient 0,95.

Koeficient přestupu a koeficient snížené teploty není započítán do korekce (hodnota 1,00), můžeme je tedy vynechat a pustit se rovnou do korekčního výpočtu.

Korekční výpočet

Neboli přepočtená spotřeba, jak je uvedeno na vyúčtování, není nic jiného, než prosté vynásobení naměřené spotřeby (počtu dílků) podle měřidla na radiátoru a korekčních koeficientů. Postup si ukážeme na prvním řádku, ostatní řádky se počítají stejně.

Takto se přepočtená spotřeba vypočítá pro každý radiátor a výsledky se sečtou do konečného součtu

Konečný součet všech dílků z měřičů ve všech radiátorech v bytě se následně vynásobí cenou jednoho dílku, čímž získáme náklady v Kč za vytápění bytu pomocí radiátorů. Vynásobení výslednou cenou a zjištění těchto nákladů jsme si už ukázali v tomto kroku.

Jedna rada ke koeficientům, aneb k čemu jsou dobré

Přepočtové, korekční, nebo prostě koeficienty nám mohou pomoci získat orientaci v nákladovosti jednotlivých radiátorů. Stačí jen porovnat odečtené hodnoty z měřidel s přepočtenými hodnotami. Pokud je odečtená hodnota z měřidla vyšší než výsledná koeficienty zkorigovaná hodnota, pak se takový radiátor vyplatí používat spíš než radiátor, který vykazuje hodnotu odečtenou na měřidle nižší než výslednou koeficienty zkorigovanou hodnotu. Takový radiátor by se měl používat co nejméně.

A to proto, že rozhodující pro výsledné vyúčtování je hodnota výsledná, tedy korigovaná koeficienty. To je berná mince určující spotřebu na radiátorech v konkrétním bytě.

A toto je zároveň jediný způsob, jak nepřestat topit, a přesto za teplo ušetřit alespoň nějakou korunu.

Na příkladu z tohoto vyúčtování můžeme vidět, jak velký nepoměr mezi skutečně naměřenou a výslednou korigovanou spotřebou může být, viz obrázek níže se "zelenými" a "červenými" radiátory:

A to je, co se týče vyúčtování tepla vše. Teď už zbývá jen sečíst náklady v korunách, které nám vyšly pro základní složku tepla a pro spotřební složku tepla, odečíst od nich zaplacené zálohy a těšit se z rozdílu obou částek.

Příště si řekneme něco o tom, jak se počítá teplá užitková voda. Tam je to ještě o trochu zajímavější.

• Předchozí
• Následující