Neutěšený stav městských cest pro pěší

Moje v pořadí druhá reportáž se bude týkat neutěšeného stavu místních městských komunikací pro pěší. Zmonitorovala jsem cestu pro pěší od paneláků u koupaliště, kde bydlí spousta seniorů, mezi nimiž jsou senioři s vážným tělesným postižením a špatnou motorikou těla a někteří s těžkou vadou zraku. Jak vidíte podle fotografií cesta k mostu je samý výmol a nerovnost. Moje maminka, která špatně vidí, zakopla o nerovnost na této cestě. Výsledkem jsou dva hřeby a jeden spojovací hřeb na ruce. Ráda bych, aby si představitelé města tuto cestu zkusili projít s šátkem na očích a vyzkoušeli si tak, co znamená pro zrakově a tělesně postižené seniory, každodenní cesta za nákupem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
Dalším skvělým počinem byla oprava mostu a srovnání povrchu. Připadá mi, že je to horší, než to před opravou bylo. Navíc v polovině mostu je výmol, který při dešti zadržuje vodu. Kolikpak tato nepovedená oprava stála a kdo tuto práci přebíral?

Poslední věc, kterou bych tu chtěla probrat, jsou přechody pro chodce v centru Mimoně. Od 14:00 do zhruba 17:00 je hodně těžké, pro zrakově, či pohybově postižené občany téměř nemožné přejít přechod z palouku po bývalém zámku směrem k pekárně. Přestože je přechod vyznačen, někteří řidiči nedodržují základní principy slušnosti, rychlosti a někdy nedodržují ani základní pravidla provozu na pozemních komunikacích, tj. jízdu vpravo. Protože pokud tuto silnici chcete přejít obráceně, z města na zámecký palouk, řidiči vás nevidí, neb tam je keř a stojící zaparkovaná auta. A když k tomu ještě zatáčku “střihnou” po levé straně, můžete si jako chodec podat ruku s řidičem, jak blízko k levému okraji tady někteří dokáží projet.
Doporučuji na tomto nebezpečném přechodu dát světelnou signalizaci a doplnit zvukovou signalizací pro nevidomé.
Také bych ráda, aby si vedení města uvědomilo, že bychom si stáří měli vážit a proto bychom měli seniorům nelehký život spíše ulehčit, než komplikovat.