Řešením nemusí být demolice

Naše město si demolice „užívalo“ zhruba od konce 70 let, kdy se vybourala polovina Husovy ulice, v osmdesátých letech to odnesl rovnou celý zámek a s ním i západní část náměstí. „Zlatá devadesátá“ přinesla demolice bývalých průmyslových areálů za dnešními Jatkami, demolici železniční vlečky na hradčanské letiště a ukončení výroby v Rukavičářských závodech, Severce, OPMP, a nakonec i v Tonetu. Ruku v ruce s ukončováním výrob, započaly nejrůznější vlastnické a majetkové přesuny, pokusy na přechod k jiným aktivitám, nebo o pokračování, či obnovení výroby stávající.

Pokračování po roce 2000

Jediná fabrika, která přežila bez ztráty názvu a dá se říci se svou původní výrobou je MITOP, přežil i areál jatek, který je v současnosti v majetku a dobré péči firmy Váša. Ne vždy však byla taková snaha korunována úspěchem. Zatímco v areálu bývalé Severky jede perspektivně, již řadu let výroba jiná, areál bývalého podniku TON, později MITON, a nakonec FALCON skončil opět v demolici a na seznamu Brownfields. Areál bývalého Okresního Podniku Místního Průmyslu (OPMP) sice na národním seznamu brownfields nefiguruje, ale vzhledem k demolici, která v areálu probíhá, se zápisu vůbec nemusí dočkat a situace postupuje podle stejného scénáře, jako areál bývalé firmy FALCON. Opět hrozí, že celý areál skončí v ruinách.

Brownfields nemusí znamenat demolici

To, co se odehrálo v areálu dnes již bývalé fabriky TON Mimoň, je odstrašujícím příkladem, názorně dokumentujícím, jak se to dělat nemá. K areálu bývalé fabriky TON Mimoň náležely i budovy bývalých ubytoven, nyní částečně v majetku města Mimoně a částečně v majetku Mimoňské Komunální. Jedna z těchto budov (na obrázku) není delší dobu využívaná a podle posledních dostupných informací jí dost možná hrozí i demolice. Nevím, jestli se to zrovna jen v Mimoni stává módou, ale demolice nevyužívaných budov nemusí vždy znamenat samospasitelné řešení. Cest, jak naložit s těmito objekty je více, stačí se jen rozhlédnou kolem sebe a podívat se, jak to dělají jinde.

Jak na to jdou jinde

 Na čtvrtek 4. dubna bylo v Liberci naplánováno veřejné projednání záměru využití objektu bývalé oblastní galerie, v současné době nevyužívaného objektu Liebigova paláce. Tak proč se neinspirovat a nepodívat se, jak to s nevyužívanými budovami v majetku města dělají jinde? Určitě je nenechají zchátrat a dojít do havarijního stavu, kdy už není jiná šance než demolice. A ejhle, ono se to bourat nemusí, využití tady po rekonstrukci najde spousta prospěšných organizací, pro pomoc v nouzi, nebo pro trávení volného času, pěvecké sbory, dokonce tělocvičny apod…

Nejvíce informací poskytli architekti a z jejich prezentace bylo patrné, v jakém žalostném stavu po neodborných zásazích budova byla, a v jakém stavu nejen budova, ale i její okolí po dokončení rekonstrukce bude. Podstatné na celé věci je to, že Ministerstvo pro místní rozvoj poskytuje na revitalizaci Brownfieldů dotace, podle velikosti obce (počtu obyvatel) ve výši 60%. Dotační tituly lze kombinovat, takže celková výše dotace může dosáhnout až 85% celkových uznatelných nákladů. A to už za zachování alespoň něčeho, co bezprostředně s historií našeho města souvisí a zároveň nám to může přinést užitek, určitě stojí.