Reportáže o Ploučnici

MVE Ploučnice FrantiškovPutování po Ploučnici přineslo hodně poznání, ale i nemálo otazníků. Jeden z největších je nad smyslem regulace jejího toku, který už nemá mimo města žádná opodstatnění, ba naopak se pro města pod regulovanými částmi toku stává pohromou. Dalším velkým otazníkem je využívání Ploučnice (nebo vody obecně), jako zdroje energie. Tady bych chtěl navázat na kapitoly o Ploučnici, mapující její tok od pramene až do soutoku s Labem.
Mlýny provázely řeku již od pramene, ještě na horním toku se přidaly papírny, hamry, přádelna a přírodní koupaliště. V Mimoni přišla první městská elektrárna, mlýny, jatka, a dvoje lázně, a v České Lípě opět přírodní koupaliště, mlýny, kartounky, přádelny a niťárny. Benešov nad Ploučnicí byl jako přes kopírák, přírodní koupaliště, městská elektrárna, lázně, mlýny a zejména přádelny, niťárny a barvírny. Čím více se blížilo Labe, tím více byla řeka využívána. Od Františkova nad Ploučnicí až do Děčína se vytvořila v tehdejší době obrovská Benešovsko - Děčínská průmyslová aglomerace s fabrikami, využívající pro své provozy vodu z Ploučnice.
Je to až neuvěřitelné, kolik energie se skrývá v takto malé řece, kterou Ploučnice je. Energie téměř zadarmo, a naši předci to moc dobře věděli a dokázali jí téměř beze zbytku využít. Dnes se využití vodní energie částečně vrací. Některé unikátní vodní elektrárny zaplaťpámbůh přežily, jiné vstaly z popela, někde se postavily zbrusu nové...

Dalším tématem, který k řece bohužel patří jsou povodně. V roce 2010, kdy vznikala finální podoba fotografické prezentace s popisem toku řeky, přišly právě povodně, které se podařilo s pomocí fotografií od lidí a institucí, kteří u toho na Ploučnici byli a poskytli své fotografie, částečně zdokumentovat.

Povodně na Ploučnici z roku 2010

Na samém konci mapování toku naší řeky, když už bylo téměř vše hotové, a chystalo se finále v podobě DVD, přišel srpen 2010 a s ním i povodně, které naše město Mimoň velmi pocítilo. Obrovské množství rychle stoupající vody, spláchnuté červencovými a srpnovými dešti z podhůří Lužických hor a z Podještědí se prohnalo městem, jako vodní lavina. Opět se v plné nahotě ukázala nefunkčnost zregulovaného horního toku Ploučnice nad Mimoní, které mělo za dob intenzívní těžby uranu jen jednu jedinou funkci. A to odvést co nejrychleji vody z Podještědí, které obsahovaly sedimenty z těžby uranové rudy. Ukázala se i velmi malá funkčnost vodní nádrže Horka ve Stráži pod Ralskem, ve které je již takové množství bahna, které rok co rok zmenšuje objem vody, který je schopna vodní nádrž pojmout. Bahno na dně vodní nádrže Horka ve Stráži pod Ralskem se již začíná negativně projevovat i v letním období, kdy z nádrže teče špinavá, bahnem a sinicemi kontaminovaná a ne zrovna vonící voda. Zářným příkladem tomu bylo horké léto roku 2018. 

Malé vodní elektrárny na Ploučnici

Dnes bychom řekli, že energie získávaná z vody je energií čistou, obnovitelnou a relativně levnou. V době vodních kol mlýnů to byl jediný zdroj pohybové, později s nástupem vodních turbín i elektrické energie. Nejjednodušší a logicky možný počátek jakékoliv výroby, či zpracovávání čehokoliv tedy byl u vodních toků a nádrží. Mlýny, hamry, pily, dokonce i první fabriky byly poháněné vodními koly, která později nahradily mnohem výkonnější vodní turbíny, nebo parní stroje. Největší rozmach využití vodní energie na Ploučnici byl na přelomu 19 a 20 století. Zejména na dolním toku řeky, v České Lípě a dál k Františkovu nad Ploučnicí. V oblasti od Františkova nad Ploučnicí do Děčína už šlo o velkou Benešovsko - Děčínskou průmyslovou aglomeraci, tam už bylo ve své době možné hovořit o průmyslové kolonizaci údolí Ploučnice.