Cestovatelským víkendem na začátku června roku 2019 to pro tento měsíc ještě zdaleka neskončilo. Cestování s karavanem nás nadchlo a vedlo k dalšímu výjezdu, ještě v červnu. Původní plán byl hrad Loket, nakonec vyhrály Louny. Bylo to především proto, že jsme pořád ještě neměli vyřešené vybavení pro volné parkování a do kempu se nám vůbec nechtělo. Naopak jsme v tu dobu objevili službu, která se jmenuje Bez kempu a rozhodnutí nakonec bylo tuto novou službu vyzkoušet. Což byl druhý důvod pro změnu původního plánu. A tak si od 20 června bereme dovolenou a vydáváme se na prodloužený víkend do Českého Středohoří.

 Co s sebou

Po prvních zkušenostech už v karavanu nevaříme jen kávu, ale začínáme dělat zásoby přímo v karavanové kuchyni a to tak, aby se ze zásoby daly v případě potřeby použít na přípravu jídla. Víme, že ledničku nesmíme mít za jízdy puštěnou (plyn) a proto potraviny, které musí v ledničce být dokupujeme přímo na místě. Postupem času však přicházíme na to, že veškeré potraviny, pokud nejsou určené na doplnění zásob v karavanové kuchyni, stačí koupit až na místě. Velké plus tohoto systému spočívá zejména v tom, že si sebou na cestu netaháte zbytečnou zátěž a v karavanové kuchyni máme opravdu jen to nezbytné pro případ, že bychom se rozhodli parkovat někde volně mimo města, vesnice a civilizaci.

Louny

Kdysi dávno jsem přes Louny jezdil dosti často, a pamatuji si toto město jako šedivou myš v krásném okolí Českého Středohoří. Ničím neoslovovalo, zapadalo do šedi tehdejších měst v okolí severočeské hnědouhelné pánve.

Jaké však bylo překvapení, navštívit toto město po více než dvou desetiletích. Změněné k nepoznání. Nádherně zrekonstruované historické centrum s náměstím, všude čisto, a upravené břehy Ohře lákaly ke koupání. Spousta nových turistických stezek s informačním střediskem, kde vám řeknou úplně všechno. A to nejen o městě, ale i o nejbližším okolí.

Jak už bylo předesláno v úvodu, rozhodli jsme se vyzkoušet nově objevenou službu Bez kempu, přes níž zde máme zarezervovaný pozemek. Přijíždíme tedy na určené místo v určený čas a parkujeme v uzavřeném soukromém areálu na břehu řeky Ohře. Zakempujeme a chystáme se na první oťukávací procházku po okolí, spojenou s nákupem potravin, které již nyní můžeme do ledničky dát.

Původně jsme měli jet jinam, nakonec vyšla varianta "B" a s ní město Louny. Ale žádné "béčkové" místo to tedy rozhodně není. Krásně a stylově upravené centrum, parky, cyklostezky, nádherné okolí... Středohoří nabízí spoustu krásných míst, tipy na romantické výlety vůbec hledat nemusíte, ty přijdou samy.
V samotných Lounech se dá dobře najíst, je tu dost opravdových stylovek, jako třeba U Černého koně, kde se dá ochutnat i irské pivo. A dokonce i vykoupat v řece Ohři se dá. Pohodlný přístup zajistí travnatá louka pod Mostem veslařů, kousek od Žatecké brány. V nedalekých Lužeradech je i půjčovna gumových člunů s romantickými vyjížďkami po řece Ohři. Jen škoda, že v době naší návštěvy ještě nebyla v provozu.

Louny nabízí příjemné prostředí pro procházky, které jsme hned druhý den využili. Prošli jsme kompletně celé centrum, samozřejmě jako první chcete vidět náměstí, kde nelze přehlédnout dominantu města, kostel sv. Mikuláše. V nejužším centru najdete spoustu starých zachovalých uliček s vinotékami, stylovými restauracemi a dokonce nádherný městský biograf ve stylu třicátých let dvacátého století.

Přístup k řece Ohři byl velmi jednoduchý, hned po opuštění historického centra Loun, po průchodu Žateckou bránou je v dohledu Most veslařů, kde je velmi jednoduchý přístup přímo do řeky. Což jsme v parném červnu samozřejmě využili. Ve městě je kam jít, veškeré v turistickém průvodci nabízené pěší trasy po městě nelze za jeden den projít a tak jsme zvolili jen širší centrum s kostelem sv. Mikuláše. Nádherný objekt s největšími dřevěnými ručně vyřezávanými varhany v Evropě.

Co nás velmi nadchlo, bylo i okolí města, kam jsme na další den plánovali pěší výlet.

Pěší sobotní výlet měl mít za cíl nejprve kousek nad městem tyčící se rozhlednu Stříbrník. Bohužel jsme až během cesty zjistili, že je uzavřená, operativně tedy došlo ke změně plánu a novým cílem se měl stát nedaleký vrch Oblík. Bohužel, ani ten se nám nepodařilo dobýt, protože se nám prostě a jednoduše zelená turistická značka vedoucí na vrchol ztratila (zní to divně, ale prostě další značení nebylo) a obcházet pole, louky a remízky přes přilehlé vesnice, nemlich po právě absolvovaném přesunu podél Dobroměřického rybníka, který opravdu stál za to, a stal se téměř důvodem k rozchodu, se nám opravdu nechtělo, nastala změna číslo dvě a z výletu na Stříbrník (Oblík) se nakonec stal okružní výšlap po severním okolí města s tím, že si jej těsně před koncem cesty zpříjemníme v půjčovně lodí v nedalekých Lužeradech.

Tak jo, jdeme na to. Silnice nad Dobroměřicemi se vinula, jako had mezi poli, tekutiny došly a my se naivně domnívali, že nás hospoda v nedalekých Nečichách spasí. Kdepak. Zavřeno a v místní hospodě to spíš vypadalo na autoservis, než na provoz restauračního zařízení. Asi jsme museli vypadat opravdu hrozně, když se nad námi smilovala jedna místní paní, co neustále kouká z okna a nic jí neuteče. Natož úplně vysušený cizí pár se psem, co už sotva plete nohama.

Po krátké zastávce putujeme dál, tentokrát už směr zpět k Lounůn a těšíme se na projížďku po Ohři na vypůjčené loďce. Odbočujeme tedy mezi pole směr Lužerady a to jen proto, abychom zjistili, že mají zavřeno, protože jednak je brzy a jednak jim minulou sezónu jednu loď sežraly myši. Protože tady se loďky nepůjčují, tady mají nafukovací čluny. Což by nám bylo úplně fuk. Nicméně jedno studené pivo a jednu limonádu nám dají, jsou milí a ochotní, my si v řece alespoň opláchneme unavené nohy a vydáváme se na poslední úsek k železničnímu mostu a zpět do města...

Prostě když se daří, tak se daří, ale tady bylo jasně vidět, jak se žádné velké plánování nevyplácí. Prostě si stačí jen naplánovat přibližnou trasu a ostatní nechat na tom, co přijde.

Co nám dal třetí výjezd

Začali jsme více přemýšlet nad tím, co si vezmeme s sebou, resp. co je opravdu nutné brát si s sebou, co se týče potravin. Plánovat opravdu jen rámcově a to nejen co se týká výjezdu, jako takového, ale i samotných výletů v místě. Prostě nemá smysl plánovat vše do nejmenších detailů, téměř vždy nastane situace, kdy je potřeba operativní řešení, což se nám při tomto výjezdu potvrdilo trojnásob.

Do vybavení karavanu přibude krom již plánované trakční baterie téměř jistě větší zásobník na vodu, protože stávající, o obsahu zhruba dvaceti litrů je absolutně nedostačující.