O Holanském pulci, festivalu trampské a folkové písně v Holanech, jsme slyšeli hodně a už delší dobu byla na stole otázka, jak to zařídit tak, abychom tam mohli být alespoň na hlavní sobotní program a nekoukat na to, že jsme autem. A protože jsme již téměř čtvrtý měsíc šťastnými majiteli karavanu, bylo možné tuto akci naplánovat rovnou na celé dva dny. Konec konců, brali jsme to jako další variantu využití karavanu.

 S myšlenkou, že bychom celé dva, nebo vlastně od pátku do neděle tři dny trávili jen na jednom místě v konání festivalu jsme se vůbec neprali. Bylo nad slunce jasné, že přijde kombinace s poznáváním okolí. Holany jsou téměř za humny, ale jak praví známé přísloví, pod svícnem bývá největší tma a o okolí Holan jsme měli povědomí pouze z pionýrských let, což už se může směle přiřadit k neprozkoumanému pravěku.

V pátek odpoledne tedy bereme karavan, doplňujeme jen nejnutnější zásoby a vyrážíme na místo. Předběžně jsme měli domluvené stání přímo na placu a ještě s jednou obytkou jsme tvořili "vozovou hradbu" pro případné zadarmočumily. Pro zlé jazyky - my jsme měli řádně zaplaceno. A to i přes to, že jsme pomáhali při vytváření zázemí.

Páteční odpoledne uběhlo jako voda, stihli jsme i krátkou vycházku po Holanech a první páteční večerní hraní mohlo začít. Upřímně napsáno, trochu jsme z toho měli strach, nebo spíš obavu z neznámého. Přece jen jsme stáli v první linii. Ale konec dobrý, všechno dobré a kolem druhé ráno mažeme na kutě.

Sobota. Máme celý den, než začne hlavní sobotní večerní program. A tak se vydáváme na pěší výlet. Krásné slunečné počasí nám přálo a vydáváme se směr Jachta Holany, kemp a občerstvení Milčany, kolem zříceniny hradu Vítkovec u Milčan, ke kamennému mostu u Hrázského rybníka. Což měl zároveň být náš cíl, ale popošli jsme ještě kousek dál na tábořiště u zbytků bývalého Hrázského mlýna. Tam byl nejzažší bod naší výpravy a pak celou trasu zase hezky zpět. Po takové tůře následoval zasloužený odpolední klid a pak přišel druhý večer s festivalovým hraním. Inu, moc dlouho jsme nevydrželi a o půlnoci padáme za vlast. Kdy vše skončilo nemáme do dneška ponětí.

Zato v neděli ráno jsme brzy ráno, kolem půl osmé jako rybičky, snídáme a vymýšlíme dopolední program. Jelikož jsou všichni kolem pořád ještě v království nebeském, nemůžeme začít balit, natož se pokusit vyjet ze skrumáže aut, stanů a přívěsů. Takže jen krátká dopolední procházka, tentokrát z Holan na druhou stranu ke zřícenině letohrádku, kolem Bažantnice a před Barbořiným mostem zase zpět kolem rybníka Velká komora do Holan. Přišli jsme kolem poledne a už se pomalu balilo. Zabalili jsme tedy i my našich pět švestek, loučíme se s pořadateli a uťapkaní, ale spokojení odjíždíme zpět domů.