Konec září patří tradičně na mnoha místech vinobraní. O tématu prvního podzimního výjezdu bylo tím pádem rozhodnuto a protože nás letos hodně táhlo České Středohoří, rozhodnutí padlo na Třebívlice. Malá vesnice - obec kousek nad Lovosicemi se tedy stala místem, kde jsme navštívili zdejší opravdu bohatý doprovodný koncertní program a strávili jednu noc na místním ranči. Čili opět naše letošní bezkempová klasika.

Nutno podotknout, že Třebívlice překvapily srdečností, bezprostředností a smyslem pro sounáležitost s místem, kde obyvatelé Třebívlic žijí. Patriotismus, jaký bychom jistě ocenili také u nás, pozdvihnul místní vinobraní skoro až na level "Třebívlice sobě". Jediné odpoledne a večer bohatě postačili k tomu, abychom vycítili, že tahle vesnice - obec žije nejen vinobraním. Mají i svou Švestkovou dráhu a jsou na ní jaksepatří hrdí.
Krásná noc pod hvězdami s burčákem, koňmi, lamou a kozičkami, vystřídalo krásné pozdně zářijové ráno, které přímo vybízelo k procházce. Panička ještě dospávala ale my s Adélkou jsme si takový východ Slunce v tak krásném kraji nemohli nechat ujít. :)
Při nedělní cestě zpět jsme se zastavili ještě v Litoměřicích. Tohle město nás nikdy nezklame. Dobíjíme si tady psychologické baterie a při tom vždy objevíme cosi nového, krásného. Tentokrát to byla ulička Karla Hynka Máchy, Václavské náměstí a Káva s párou. Vřele doporučujeme.