Strohý zápis v palubním deníku říká, že jsme odjížděli v sobotu, 9. října a cesta byla bez problémů až na místo určení. Jinými slovy: protože s námi jel i jeden pes a jeden kocour, byla první zastávka už u čerpací stanice v Hradci Králové. Doplnit palivo, obsloužit zvířata, a nakonec i sebe. Dáváme si dobrou kávu a pokračujeme dál, směr Mohelnice. Z Hradce Králové volíme pro nás, karavanovou soupravu lepší variantu po silnici I/35 a kolem 14h dorážíme k motorestu Studená Loučka.

Motorest leží na vrcholu „Mohelničáku“, což je v nákladní dopravě velmi proslulé silniční stupání, které je zejména od Mohelnice obávaným místem zimního nechtěného zdržení kamionů. Samotný motorest se téměř vůbec nezměnil, jen na dvoře je o 20 let vyšší strom.

Na poslední kilometry zapínáme navigaci, abychom zjistili, že navigace nefunguje. Pravděpodobně odešel GPS modul. Naštěstí můžeme použít druhý telefon a vyrážíme na poslední část cesty ze Studené Loučky do Bludova.

Po zbytek cesty jsem si tak v duchu říkal, že by vůbec neškodilo mít s sebou dobrý autoatlas. To, že jsme ho neměli, byla asi jedna z největších chyb. Ono totiž bez GPS určení polohy nejen že nejde navigace, ale v podstatě nejsou k ničemu ani Mapy.cz, Mapy Google, či jakékoliv jiné mapové podklady v elektronické podobě. Určení polohy probíhá už jen pomocí tzv. triangulace (tři pozemní vysílače lokalizují telefon) a je velmi nepřesné, pokud se vůbec něčeho takového dočkáte. Spoléhat se jen na elektroniku se prostě nevyplácí.

Dobrá tedy, odpoledne přijíždíme do Bludova u Šumperka na první místo, kde strávíme zbytek tohoto a další dva celé dny. Pozemek zabukovaný přes službu Bezkempu je součástí místního koupaliště na klidném místě za provozní budovou. Majitel / správce pozemku naprosto v pohodě, hned nám dává první instrukce kde, co a jak. Elektřinu nepotřebujeme a v rohu pozemku je kohoutek s pitnou vodou. Jediné, co zde chybí je výlevka, ale to má čas.
Zakempujeme, druhá polovička už ví, jak správně ukazovat při couvání, takže i tento úkon zvládáme skvěle. A protože je opět potřeba obsloužit zvířata, jdeme rovnou venčit a zároveň na první vycházku. Bludov je malé městečko u Šumperka, se kterým ho spojuje pohodlná asfaltová cyklostezka. Z místního koupaliště to je do městečka, co by kamenem dohodil, a i když v samotném městečku nic zvláštního neuvidíte, tak okolí stojí za to. Šumpersko ležící u Hanušovické pahorkatiny je dalo by se říci západní brána do Jeseníků, a velké a větší kopečky s krásnými vyhlídkami tvoří krásná panoramata. Takovou pro nás zajímavostí jsou zde aleje. Tedy lépe řečeno, z jakých stromů jsou. Nad místním koupalištěm objevujeme jabloňovou alej s chutnými jablky, a následně s chutným jablkovým kompotem, a další den při pěším výšlapu do Šumperka je podél cesty pro změnu alej z třešní a švestek.

Ona vůbec ta cesta mezi Bludovem a Šumperkem je svým způsobem zvláštní. Nejen, že na ní najdete klasické křížky, sloupy se svatými a kapličku, to by nebylo nic zvláštního, ale najdete zde třeba i kříž sebevrahů, nebo extra dopravní značku pozor králíci. Tam a zpět to bylo podle krokoměru nějakých 13,5 km. Adélka (fenka) to sice zvládla, ale měla toho plné tlapky. Inu, je to už starší třináctiletá dáma, takže budeme muset chodit kratší trasy. Jinak samotný Šumperk je krásné město, ale v neděli příliš možností třeba k malému občerstvení neposkytne. Nebo jsme byli na špatných místech, těžko říci. Každopádně jsme nenašli jedinou otevřenou kavárnu, hlavní třídu jako když vymete. A upřímně, ani veřejné toalety na mince, které jsme našli byly mimo provoz. Na druhou stranu alespoň máme fotky bez davů lidí.

Během pobytu v Bludově jsme museli řešit dvě závady v karavánku. Chtělo by se mi napsat jednu větší, druhou menší, ale ono v říjnu na horách, když se netopí, nebo neteče teplá voda… obojí je asi stejná prekérka.
Naštěstí topení bylo v pořádku, byl jen špatný kontakt na baterii (monočlánku), který vytváří elektrickou jiskru pro zapálení plynu. Stačilo jen trochu monočlánkem pootočit a od té doby topení fungovalo. A pak už jen stačilo ráno z vyhřátého karavánku pozorovat na trávníku venku ranní bílý povlak z jinovatky. Jen rozfuk pod postelí a na toaletě pořád foukal skoro studený vzduch. Na pravou příčinu jsme ale přišli až na dalším stání v Ostravě.
Horší to bylo s teplou vodou. Jednak začala téct hadička na teplou vodu a jednak se špatně ohřívala teplá voda v bojleru. Tady už muselo přijít na řadu rozebrání šuplíků v kuchyňské lince, dostat se pod dřez a zjistit, že dotažením těsnící spony se nic nevyřeší. Takže následoval výjezd do Šumperka pro lepidlo a normální šroubovák. Pak přišlo na řadu komplet rozebrání hadičky, vysušení a vyčištění spoje, zalepení a znovu dotažení s lepidlem. Oprava se povedla, voda přestala ukapávat, ale voda v bojleru pořád nic moc. I na pravou příčinu tohoto jsme přišli až na dalším stání v Ostravě.