V pondělí 12. 10. si v Šumperku ještě zařizujeme poslední věci a v úterý ráno po ranní kávě vyrážíme směr Ostrava. A tak jako na trase Hradec Králové – Mohelnice byla zvolená trasa pro nás lepší a sjízdnější, tak i tady byla původní varianta jet zpět na Zábřeh na Moravě a dál po dálnici na Olomouc a Ostravu. Konečné rozhodnutí ale nakonec bylo jet po silnici I/11 po trase Bruntál, Opava, Ostrava. Pro karavanovou soupravu složitější trasa, ale o to krásnější. Čili nás čekal přejezd Jeseníků.

Tahle trasa je sice o cca 20 km kratší než původní dálniční verze, o úspoře času se však v žádném případě mluvit nedá. A to i v případě, kdybychom karavan neměli. Vesnice střídá vesnici, a když nejedete vesnicí, vybíráte serpentiny. A když se kousek před Rýmařovem dostáváme na nejvyšší bod 879 m. n. m. přichází mlha a pokles teploty téměř k nule. Tady si poprvé říkám, že dát už teď zimní pneumatiky byl docela dobrý nápad. Chvíli jedeme bílou tmou abychom se po výjezdu z ní mohli pokochat nádherným pohledem na náhorní planinu. Těsně před Bruntálem objevujeme v dáli krásný kostel na kopci (teď už víme, že to byl Uhlířský vrch) a dáváme si ho jako tip na další výlet. V Bruntále obdivujeme zámek a dáváme jej do seznamu tipů. Takže už teď to vypadá, že se sem, na severní Moravu, tentokrát do Jeseníků podíváme zase. Z Opavy už krájíme poslední kilometry, před Ostravou nasazujeme rezervní navigaci a přistáváme u brány kempu Landek Park.

Tento kemp vybíráme proto, že zde funguje mimo jiné i STPL. Takže je možné odservisovat toaletu, doplnit vodu a dobít palubní baterii v karavánku. STPL tady ale nefunguje přímo na mince, ale musíte si koupit DOV kartu, za kterou zaplatíte zálohu 50,- Kč a následně dobijete. A pak kartu přiložíte ke stojanu se službou, kterou požadujete a za příslušný „odpípnutý“ kredit se služba zprovozní. Např 10 l vody za 3,- Kč, 1 kWh za 15,- Kč a za odservisování toalety, nebo nádrže na odpadní vodu se z kreditu strhává tuším 10,- Kč a máte na to 1,5 min. Před odjezdem lze DOV kartu vrátit a automat vrátí zálohu za kartu 50,- Kč. Na druhou stranu to má výhodu, že lze platit bankovní kartou.

Po zakempování vyrážíme na první výlet do Ostravy. Jdeme pěšky a jako cíl si vytyčujeme kostel Neposkvrněného početí Panny Marie na náměstí Svatopluka Čecha. Po cestě omylem zacházíme do míst, kde slunce nevychází a nedobrovolně se „seznamujeme“ i s místními nepřizpůsobivými občany. Nic moc. Honem pryč, jdeme dál. Cíle jsme úspěšně dosáhli, a v naprostém kostelním tichu se na chvíli oddali rozjímání. Asi to tak mělo být. Po cestě zpět se ještě zastavujeme v prodejním centru, kam jsme si chtěli jít druhý den nakoupit pečivo. Ale vzhledem k tomu, že se jednalo pouze a jen o centrum prodeje značkového textilu, nebylo z pečiva nic. Jen v místní kavárně docela dobrá káva a pokračujeme spět směr kemp. Nakonec byla ještě jedna zastávka v hotelu Green, tentokrát na pivko. Zkouška Ostravaru proběhla úspěšně. A pak už jen zpět do karavánku, zatopit a hurá do postele.

Jenže zatopit dobrá, ale topení pořád nebylo ono. Sice topilo, ale jediné místo, kde byl hic poskytovala skříň nad topením. Všude jinde pouze přiměřeně… přiměřeně… a teplá voda z bojleru zase skoro žádná.
Druhý den ráno rozebírám spodní desku skříně, která dělí šatní skříň od prostoru s topením, abych zjistil, co se tam vlastně děje a závada byla na světě: rozpojená vzduchová hadice pro rozvod teplého vzduchu pod postel, na toaletu a do kombinovaného bojleru. Hadice usazena na své místo a za 5 minut už zadělávám spodní víko šatní skříně zpět a teď teprve topení funguje, jak má. Na toaletě krásně teplo, pod postelí krásně teplo a v bojleru každý den teplá voda.

Po propršelé noci ještě doplňujeme vodu a zkoušíme sprchu. Tedy sprchu v karavánku. Zatím jen sestavit sprchový zákryt s přísavkami. Povedlo se a věříme, že příští rok na jaře už sprchu využijeme naplno. Tento den, 13. 10. jsme věnovali doplnění zásob, procházce po další části Ostravy, tentokrát Masarykovo náměstí, Kostelní náměstí, ulici 28. října, Hotel Imperial, prodejnu se žvýkačkami Pedro a také prodejnu se značkovým maďarským zbožím ERLI. Pak po relaxu u kávy, kdy si Michal (kocour) trochu připálil ocásek o plotýnku (pěkný smrádeček, to prostě nechceš), na které se ohřívala voda na kávu, přišla na řadu odpolední procházka podél řeky Odry, kde jsme objevili velký jez a veslařský klub, který i v tuto roční dobu pořád fungoval.

Další den, to už bylo 14. 10. jsme prostě naplnili heslo, kdo nefáral, nebyl v Ostravě a navštívili jsme důl Dirx. Tento důl funguje jako hornické muzeum a je ve stejném areálu, Landek, stejně jako kemp. Takže tentokrát jsme měli program hned u nosu a opravdu se bylo na co dívat, co obdivovat, a hlavně získat alespoň základní povědomí o tom, co vše hornická práce obnáší, v jakých podmínkách a jakým způsobem se co dělalo. Tohle se prostě nedá popsat, to se musí zažít na vlastní kůži. A sáhnout si v podzemí na pravé nefalšované ostravské uhlí, které je ještě v zemi… nikdy bych si nepomyslel, že se tohle jednou povede. Zhruba 1,5 hodiny v podzemí a 1 hodina u báňských záchranářů a už víme, že hornická práce nebyla a není žádná legrace a umíme si představit, jak těžká práce to je.

No a po šichtě zasloužené pivko v kempu, pak pokus o vyvenčení kocoura. Jenže tomu se v mokré trávě vůbec nelíbilo, a tak jsme ho zase uklidili, trochu si odpočali a pak se vydali pěšky do Ostravy. Tentokrát kolem radniční věže, opět na Masarykovo náměstí, kde si má druhá polovička vyměnila eura, neb se předešlý den večer dozvěděla, že nás čeká ještě Slovensko. Překvápko no. Zpět jsme šli zadem Komenského sady podél Ostravice a pak zase přes dálniční most zpět do kempu. Dalších 12 km v nohou.

Poslední den před odjezdem z Ostravy, 15. 10. jsme věnovali doplnění plynu, zásob a praní prádla. Čistý propan, který používáme nám vyměnili v LPG Tomegas na Lanové ulici 1971/7 Ostrava, prádlo jsme si vyprali v samoobslužné prádelně Laundromat QUICKWASH – Hrabůvka Dr. Martínka 1392/14a Ostrava – tady naprosto perfektní služby, a zásoby doplnili v nejbližším supermarketu. Tohle vše nám zabralo celé dopoledne a odpoledne jsme jeli navštívit Dolní oblast Vítkovice. Monumentální průmyslový areál, který na první pohled asocioval Ocelové město z románu Julese Verna. No a tady jsme doplnili heslo kdo nefáral a nebyl na vysoké peci, nebyl v Ostravě. A jelo se na Bolt Town, nejvyšší kavárnu na bývalé vysoké peci v Ostravě. Moderní prosklený výtah nás dovezl až přímo před kavárnu, ze které byl přímý vstup na ochoz, vedoucí až na samotnou špici věže vysoké pece. Po ochozu se dalo dojít až do prosklené pozorovatelny na vrcholu, a ještě dál vedla samostatná slepá lávka, která vedla cca 10 m do volného prostoru mimo věž. No… napíšu to takhle: kdo chce zažít absolutní pocit svobody, může to zkusit. A zůstane jen nebe nahoře a Ostrava dole.

Na závěr padla 3 pivka v restauraci na Landeku plus cosi jako chipsy, ale proložené přílohou tak pálivou, že se to ani nedalo sníst. Prostě to byl docela slušný nářez.