24.10. Původně bylo v plánu Znojmo jen jako výjezdní zastávka z Moravského Krumlova. Nakonec jsme plány trochu přehodnotili a rozhodli se, že do Znojma pojedeme, ale rovnou i s karavánkem, přespíme tam a pak už pojedeme domů.
Dobrá tedy. Po ranní kávě budeme balit. Hektickému rannímu úklidu se takticky vyhýbám a jdu doplnit vodu, odservisovat toaletu a vyhodit odpadky.


Do Znojma jsme přijeli zhruba za hodinu, projeli městem, absolvovali první průjezd nízkým průjezdem, a nakonec jsme se prokousali až do kempu Znojmo, kde jsme s největší pravděpodobností byli mezi letošními posledními zákazníky. Ale pozemek super, rovný, ani vyrovnávat nebylo potřeba. Zvířata jsme vyvenčili, tentokrát obě, ale kocour se rozhodl, že venku ho to zase až tak nebere a skončil v karavánku za oknem. To by mu šlo, vyhřívat se.
Za krásného slunečného počasí vyrážíme do města podél Dyje. Procházka naprosto skvělá, podcházíme obrovský železniční viadukt a čím blíže k centru, tím krásnější domy a výhledy na údolí řeky Dyje přicházejí.
Město Znojmo je nádherné, plné kostelů a náměstí, svou strukturou připomíná města v Chorvatsku. Absolvovali jsme vinotéku znojemských vín, která nese název Enotéka, návštěvu městského pivovaru s naprosto úžasnou Znojemskou 14 a malou restauraci na Masarykově náměstí U Konvice, kde jsme ochutnali žufánek. Jitka s hruškovicí, já s ořechovicí. No a víno, které jsme si koupili domů jsme večer zodpovědně vypili.

Ze Znojma domů

25.10. Nastal čas. Poslední ranní káva v karavánku, poslední odkempování, poslední odservisování a v půl desáté dopoledne se za námi zavřela vrata kempu a všechny zážitky, které jsme za víc jak 14 dní na cestách zažili zůstaly jen ve vzpomínkách. Zůstaly jen zápisky v palubním deníku, a ještě chvíli budou v živé paměti a zde, sepsané do řádků snad budou inspirovat ty, pro které se i cesta stala cílem.

Poslední cesta ze Znojma už byla opravdu jen o dojezdu domů. Jednu zastávku jsme udělali v Jihlavě, kde jsme natankovali a druhou zastávku na pumpě v Mnichově Hradišti, kde jsme obsloužili zvířata. A pak už jen poslední kilometry a odpoledne kolem třetí hodiny přistáváme doma na parkovišti u domu.

Už teď se nemůžeme dočkat jara. Pokud to počasí jen trochu dovolí, v březnu bychom rádi na první, třeba i krátký, jarní výjezd.

Sepsáno na základě poznámek z palubního deníku,
který si vedla moje druhá polovička a
spolucestovatelka Jitka.
Děkuji