Ploučnice, kapitola první, od pramene do Stráže pod Ralskem

Tak tedy kousek za obcí Osečná, u Janova Dolu nachází se malý lesní výběžek s mokřady, a rybníkem, v jehož odlehlejší části je tůňka, kde se na dně nachází malé kopečky bílého písku, z nichž pramení na svět křišťálově čistá voda, která tůň naplňuje po okraj, aby jí mohla pod malou lávkou opustit a začít tak první metry pouti řeky zvané Ploučnice.

První metry řeky Ploučnice směřují do přilehlého mokřadního lesa, kterým se prokličkuje ještě ve více méně neuspořádaném toku, kolem Jenišovského mlýna a za lesem směřuje do blízké obce Osečná, kterou proteče jen jako ještě malý potůček, bez významnějších přítoků, zato však velice krásným prostředím obce, kolem upravených zahrad a leckde i hezky upraveným korytem.

V obci naplňuje i menší vodní nádrž Kočvarův rybník, dříve sloužící, jako retenční nádrž pro bývalý Kočvarův mlýn, aby se pak po travnaté louce pod silničním mostem vydala na svou další pouť kolem Chrástenského vrchu do Hamru na Jezeře. Ale ještě před tím, těsně za obcí Osečná dostane svůj první přítok v podobě bezejmenného toku, pramenícího v mokřadech Mannova Lesa mezi Osečnou a Lázněmi Kundraticemi, mírně nabere na velikosti, pokud se tomu tak dá říci neb pořád je to potůček, který hravě přeskočíte... 

A směřuje k Chrastenskému rybníku, před nímž je už z tohoto malého potůčku odváděna voda. Odbočka a stavidla jsou celkem hezky vyřešena a u této odbočky se chvíli zastavíme a povíme si něco o tom, kudy dál vlastně Ploučnice teče.

K dispozici jsem měl starou turistickou mapu, která další tok řeky označuje, jako Hamerskou strouhu a odbočku k rybníku a následný přepad směrem na Břevniště označuje jako Ploučnici. Tak to ale s největší pravděpodobností není, ale je to přesně opačně. Ploučnice pokračuje dál, v přímém směru, a právě ona odbočka k rybníku a dále na Břevniště a Útěchovice je výše zmíněná Hamerská strouha, uměle zbudovaná větev Ploučnice, sloužící v minulosti zejména pro napájení útěchovické papírny, resp. rybníka, který sloužil, opět jako retenční nádrž pro provoz útěchovické papírny, s příznačným názvem Papírník, a dalších menších vodních pohonů. Do Hamerské strouhy (je to pořád Ploučnice, jen její druhá větev), přitéká v Břevništi místní Břevnišťský potok a v Útěchovicích místní Útěchovický potok. Tyto dva přítoky Hamerské strouhy jí dávají sice hodně používané, ale mylné názvy Břevnišťský, nebo Útěchovický potok. Hamerská strouha se následně, mezi Hamerským jezerem u Hamru na Jezeře a vodní nádrží Horka u Stráže pod Ralskem, s Ploučnicí opět spojuje. A dokládají to i vodohospodářské mapy.
Odbočku, nebo lépe řečeno rozvětvení Ploučnice těsně za Osečnou, které se za Hamrem na Jezeře s původním korytem řeky Ploučnice opět spojuje, necháme již být, k ní se vrátíme až v dokumentu o útěchovické papírně, a rozhlédneme se trochu po okolí.

Chrastenský rybník, pojmenovaný podle stejnojmenného vrchu, kolem kterého řeka Ploučnice protéká je hlavně rybníkářský, ale koupání zde zakázáno zřejmě není, soudě podle krásného autokempu a rekreačního střediska. Mohu jen doporučit. Krásné, tiché a romantické prostředí přímo vybízí k odpočinku. Ploučnice těsně míjí Chrástenský rybník který jí svým přepadem napájí, dá-li se to takto říci, a o kousek dál se Ploučnice zařezává do údolíčka, jehož atmosféru dokresluje Chrástenský vodopád. Mimochodem: Kdo nepoznal odlehlé části bývalého vojenského prostoru Ralsko, má zde jedinečnou příležitost. Bývalé vojenské letiště u Mimoně, to zná snad každý. Ale kdo chce proniknout do tajů bývalého vojenského prostoru, může začít právě zde.

Údolíčko, které si Ploučnice během své existence vyhloubila kolem Chrástenského vrchu, opouští na jeho západní straně, už jen několik málo stovek metrů od Hamerského jezera a se stále průzračně čistou vodou s pískovým dnem se blíží ke slatinám, kde jsou léčivé prameny, a tudíž je vstup na toto území přísně zakázán. Respektujme tedy toto omezení a nechme řeku volně proplynout tímto územím, troufám si říci, že velice zřídka navštěvovaným s opravdu krásnou panenskou přírodou. Nechme tedy řeku v klidu doplout až do Hamerského jezera. Ostatně samotný přítok do jezera není přístupný nejen pro zákaz, ale i pro nepřístupné bažiny, kterými bychom se jen těžko dostávali k samotnému ústí Ploučnice do Hamerského jezera. A i když už řeka není tak malá, není to jen potůček, vody je v ní sotva nad kotníky, takže pořád ještě není problém dostat se na druhou stranu, třeba jen po zlomeném stromu, či větvi.

Hamerské jezero. První velká vodní plocha vytvořená Ploučnicí s historií, která stojí za zmínku a kterou si teď v kostce připomeneme:
Jezero existuje již od 16. století a jistě nebude od věci podotknout, že už tehdy se zde těžila ruda. Ovšem nikoli uranová, ale železná. K jejímu zpracování se používal vodní hamr a z toho vyplynul název Hamr na Jezeře.
Na březích jezera se v roce 1952 točily scény známého filmu Dovolená s Andělem režiséra Bořivoje Zemana, s postavou revizora Gustava Anděla, v podání Jaroslava Marvana v hlavní roli. Postava revizora Gustava Anděla získala v roce 2000, v anketě Hrdina filmového úsměvu tisíciletí hlavní cenu a stala se tak nejoblíbenější a neúspěšnější postavou v historii české filmové komedie.

Ovšem již 1. 2. 1958 byla v rámci nového podniku Geologický průzkum Jáchymovské doly, zřízena sedimentární skupina GP10 pro vyhledávací práce na ložiska radioaktivních surovin v oblasti České křídy a v roce 1963 byl vyvrtaný první průzkumný vrt na Lužici. V roce 1964 byly stanoveny okraje ložiska uranové rudy v lokalitě Hamr na Jezeře. Těžba uranu se zde následně rozvinula do té míry, až muselo Hamerské jezero v roce 1985 těžbě ustoupit.

30. dubna 1995 bylo znovu napuštěno a od té doby zde probíhá postupný návrat k turistickému letovisku, ve své době slavnějšímu a vyhledávanějšímu než Máchovo jezero.
Dnes už slouží hlavně pro rekreační účely a obec Hamr na Jezeře patří k vyhledávaným turistickým cílům. A hodně se zde změnilo. Od dob zašlé slávy, vládní vily a vyhledávaného letoviska, přes zanedbávanou obec z dob největšího rozmachu těžby uranu, se změnila k nepoznaní a krásně opravená hráz s odpočinkovou zónou a znovu zprovozněným kempem Motorletu, nádherně kontrastuje s okolím, které rovněž není skoupé na příjemné výlety. Okolní lesy zasahující prakticky až do obce, nad jezerem se vypíná dominantní kopec Hamerský špičák, Podještědí stále na dohled, krásný camp s pláží a chatkami – to všechno dělá z malé obce útulné prostředí, kam se turisté rádi vracejí.

A Ploučnice? Ta pokračuje dále přepadem z Hamerského jezera a putuje směr Stráž pod Ralskem, kde se opět vlévá do vodní nádrže Horka. Již na odtoku z Hamerského jezera je koryto řeky částečně upravováno, není to však regulace toku v pravém slova smyslu. Ta začne až za vodní nádrží Horka. Tok řeky mezi těmito dvěma nádržemi je velice krátký, ale je zde místo, zvané Ploučnický akvadukt, kde se obě ramena Ploučnice, rozdělená za Osečnou opět spojují do jednoho koryta. Jde jen o několik desítek metrů a vtok to nádrže Horka u Stráže pod Ralskem je opět v nepřístupných bažinách. Za vodní nádrží Horka se Ploučnice dočká dalšího přítoku, a to Ještědského potoka, kdy se prakticky z malého potoka stane říčka. Sice ještě nikoli tak veliká, ale už bych přes ní neskákal. Ale nepředbíhejme.

Vodní nádrž Horka ve Stráži pod Ralskem, pochází z let 1912–1913, kdy byla vybudována, jako ochrana před povodněmi. Roku 1926 se na hráz vodní nádrže přidala soustava násosek, tvořící tehdejší ochranný povodňový prvek, který byl ve své době světovým unikátem. Od roku 1994 je hráz po rekonstrukci a nádrž je využívána obdobně, jako jezero v Hamru na Jezeře, tj. jako odpočinková zóna a k rekreaci. Na rozdíl od jezera v Hamru se zde provozují i vodní sporty, jako je například vodní lyžování volné, nebo kabelové. Na druhou stranu kemp v takové velikosti, jako v Hamru na Jezeře zde není, i když pláž nechybí a nechybí ani pěkná parková úprava s klidovou zónou na hrázi a na pravém břehu při pohledu z hráze. Stráž pod Ralskem je poznamenána těžbou uranové rudy téměř stejně, jako Hamr na Jezeře, jen s tím rozdílem, že Stráž pod Ralskem fungovala jako město se vším všudy. Obchody, paneláky, školky, firmy...  Od Stráže pod Ralskem, respektive od přepadu z vodní nádrže Horka začíná nová etapa Ploučnice, a to jakožto regulovaného toku (s výjimkou Ploučnické průrvy v Novinách pod Ralskem) až za město Mimoň, kde se opět vrací do svého původního koryta.

V dalším díle se podíváme ze Stráže pod Ralskem do Mimoně. 

Fotogalerie první kapitoly