Základní pravidla při venčení

Čím dál, tím více lidí má svého čtyřnohého kamaráda. Máme je rádi, a moc dobře víme, jací dokáží být. Hodní, poslušní, kamarádští, ale také svéhlaví, neposlušní a někdy i nesnášenliví. Prostě tak, jako všude, i při výchově psa platí základní pravidla, která by měl každý majitel, chovatel psa dodržovat. Pravidla ovšem platí i při venčení čtyřnohých miláčků a ty je potřeba dodržovat také. Minimálně proto, že naší zálibu v pejscích nemusí sdílet každý a při venčení téměř vždy zanecháme cosi, co je potřeba uklidit. S pejskem nemůžeme do každého zařízení, obchodu a podobně, stejně tak platí, že ani venku s ním nemůžeme všude, a i puštění z vodítka nemusí být legrace, byť to děláme v dobrém úmyslu.

Prostor vymezený pro volné pobíhání psů

Obce tyto pravidla pro venčení pejsků stanovují ve svých obecně závazných vyhláškách, Mimoň nevyjímaje. Tady jsme si to v obecně závazné vyhlášce řekli už v roce 2005, kde bylo stanoveno kde se smí pejsci venčit a kde z toho ještě mohou jako bonus, bezstarostně pobíhat bez vodítka, ale pořád pod dozorem svého pána / paničky. Tohle je velice důležité vědět, že i když je pejsek volně, pořád musí být řekněme ovladatelný, tj. musí poslouchat, co se po něm chce a samozřejmě nesmí nikoho ohrožovat, což konec konců platí i pro venčení na vodítku. Místa, kde můžeme venčit jsou místa označená jako veřejná prostranství, a místa kde mohou navíc volně pobíhat jsou taxativně vymezena a označena speciální cedulkou. V místech, s velkou frekvencí čtyřnohých miláčků zpravidla najdeme i zásobníky buď na méně praktické papírové, nebo lépe použitelné krásně zelené, igelitové pytlíky.

Venčím, venčíš, venčíme

No jo…, starost o pejska není nic jednoduchého a roste se čtvercem jeho velikosti, stejně tak, jako to, co z pejska na základě našeho starání se o něj z druhé strany padá. Což by nebylo nic až tak zarážejícího, kdyby se to dělo tam, kde to nikomu nevadí. Tohle pochopitelně pejsek nijak neovlivní, neřeší a nikdy řešit nebude. Tady musí nastoupit majitel a dát pěkně vše do pořádku, jinak řečeno prostě uklidit a vyhodit tam, kam to patří. Argument „platím městu poplatek za psa, tak proč bych to ještě měl uklízet“ jednak není správný, a hlavně se tím dotyčný dopouští přestupku, který definuje Zákon č. 200 / 1990 o přestupcích. Konkrétně v §47 odst. (1) písm. e) a hrozí tady pokuta až do 2000,- Kč.

Stejně tak, jako platí, opět obecně a závazně, že bychom měli mít naše čtyřnohé kamarády očipované a jejich majitele zapsané v evidenci na Finančním odboru Městského úřadu, který nám vyměří příslušný roční poplatek, v našem městě zavedený od roku 2010, odvíjející se od toho, v jaké čtvrti bydlíme a jaký typ bydlení užíváme.

Přes to je to radost

Pevně věřím, že doba, kdy se pejsek pořizoval k Vánocům, jako hračka pro děti je už pryč a většina majitelů, chovatelů psů ví, do čeho s pořízením čtyřnohého parťáka jdou. Očkování, správné jídlo, správná výchova, veterinární péče, pravidelné vycházky, poplatky, čipování, evidence… Není toho málo, ale nad tím vším převažuje věrnost a kamarádství. Pes nezná závist, a dokáže být opravdovým přítelem.